30 let od nálezu Relikviáře sv. Maura
Relikviář svatého Maura je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality. Vynikající památka byla zhotovena pro benediktinské opatství ve Florennes v první čtvrtině 13. století. Historie vzácné památky je pozoruhodná hned v několika rovinách. Ztvárněním se v mnoha detailech odlišuje od jiných relikviářů této oblasti — kolínsko-mosanského okruhu a nemá proto přímé srovnání. A tak se doposud nepodařilo určit, ve které nepochybně významné zlatnické dílně vznikl. Byl zhotoven především pro ostatky sv. Maura a sv. Jana Křtitele uchovávané v benediktinském opatství ve Florennes v Belgii, ale podle analýz obsahuje i další relikvie. 
V důsledku mnoha okolností, které nepostrádají dramatické prvky (jako např. vyplenění a zničení kláštera a záhadná záchrana relikviáře), se ocitnul na přelomu 19. a 20. století v Čechách na Bečově. Zápletka pokračuje zmizením relikviáře na konci II. světové války. Zcela ojedinělou památku na území českého státu se podařilo znovuobjevit až 5. listopadu1985. Úspěšné pátrání českých kriminalistů bylo natolik zajímavé, že se poté stalo námětem detektivky.
Po umělecké stránce především zaujme zpracování sošek a reliéfů, které řadí relikviář k nejvýznamnějším památkám v celoevropském středověkém kontextu. Upoutá zde na románskou dobu nebývalá živost provedení a expresivita — oduševnělé výrazy apoštolů mají portrétní rysy, reliéfy zase vynikají nápaditou kompozicí.
Ojedinělé je také zpracování starozákonních výjevů na emailech. Samostatnou kapitolu tvoří antické gemy (miniaturní díla umělců vzniklá před dvěmi tisíciletími), použité druhotně jako součást výzdoby filigránových prvků relikviáře. Také problematika samotného restaurátorského zásahu je neobvyklá. Relikviář byl nalezen v úkrytu pod podlahou kaple, zasypán hlínou, ve značně zchátralém stavu. Jedná se zde vlastně o archeologický nález, mnohé části byly výrazně poškozeny a rozsah prací na obnově byl mimořádný.
Často bylo nutné oživit středověké zlatnické technologie, z nichž některé byly dávno zapomenuty, na druhé straně musely být využity moderní analýzy a vyvinuty nové postupy restaurování.
Umělecko-historicky významný relikviář oplývající bohatou výzdobou samozřejmě restaurátory přímo vybízel k podrobnému průzkumu a dokumentaci. Mnoho ojedinělých fotografických záběrů mohlo vzniknout pouze díky celkové demontáži památky a jsou již neopakovatelné. Proto vznikla myšlenka podělit se o tuto zajímavou a početnou dokumentaci s veřejností.
