Akademická svoboda by nám neměla být „Putna“
Autor: Bc. Jan Hübsch
Pravda, píši tento text v době již vyřešeného sporu. I přesto se však k němu chci ještě jednou, v krátkosti, vyjádřit. Prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat profesorem Martina C. Putnu. Mediální štvanice na prezidenta byla veliká a dosud zcela neutichla. Co se ovšem všechno stalo?
Docent Putna se zúčastnil pochodu gayů a lesbiček Prague Pride. To by nebyl ještě natolik velký kámen úrazu, kdyby se nenechal zvěčnit s transparentem „katolické buzny zdraví Bátoru“ (Ladislav Bátora – velmi hlasitý kritik pochodu).
Martin C. Putna je velice uznávaným literárním vědcem a to i za hranicemi naší malé zemičky. Mohli bychom dokonce říci, že v současné době se jedná o nejvýznamnějšího a nejdůležitějšího literárního historika u nás vůbec. Několik generací před námi mělo Šaldu. Ta současná má Putnu. Jeho věhlas roste rok od roku. Jeho kandidatura na profesorský post byla podpořena několika významnými profesory u nás i ze zahraničí. Miloš Zeman toto všechno samozřejmě věděl. I přesto si však dokázal postavit hlavu a prezentovat svůj názor. Je možné, že by ho k tomu vedl jen pochod Prague Pride, jehož se kandidát zúčastnil? Zřejmě ne. Martin C. Putna je totiž také velkým Zemanovým kritikem. Před volbami dokonce na internetu zveřejnil video, ve kterém s beranicí na hlavě a lahví vodky v ruce ironicky nabádá k volbě Zemana. Osobně vidím právě toto, jako hlavní kámen úrazu.
Na brífinku prezidenta a ministra školství se Miloš Zeman nechal slyšet, že se vzdává svého práva jmenovat profesory a nechává ho pouze na bedrech ministra školství. Tedy, pokud tato novela zákona projde. Prozatím se oba dva pánové dohodli na kompromisu. Putna profesorský dekret dostane od ministra školství v zastoupení prezidenta. Martin C. Putna tedy jmenován profesorem bude. Stal se ovšem zlobivým dítkem české akademické komory a jako takový se nesmí zúčastnit oficielního banketu předávání profesorských titulů v Karolinu. Smutné.
Profesorský post se uděluje za dlouhodobou vynikající pedagogickou a badatelskou činnost. Obě dvě podmínky má Putna bezesporu splněny. Panu prezidentovi však vadí, jak Martin C. Putna sám sebe prezentuje na veřejnosti. Dle prezidentského úsudku se to neslučuje s profesorskou funkcí. Položme si ovšem otázku: nemají být profesoři a vlastně veškeré kapacity v oborech právě ti, co do veřejného dění, do směřování státu a tak dále budou mluvit? Nebo mluvit nesmějí a vážně vše necháme pouze na našich politicích?
Martin C. Putna je považován za „katolického intelektuála“, který se nebojí skrývat svoji orientaci. Zúčastnil se v českých končinách velmi kontroverzního pochodu gayů a lesbiček a bohužel se nechal zvěčnit s transparentem, na kterém vyjádřil svůj názor na kritiku této akce. Možná školácká chyba. Ale za svůj názor se nestydí a veřejně ho prezentuje. Ten samý příklad nalezneme i ohledně videa k prezidentské volbě.
Rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana rozdělilo vzdělanou společnost na tři tábory. Na ten akademický, který brání svoje rozhodnutí jmenovat Putnu profesorem, na studentský, který horečně brání akademickou svobodu volby (aniž by spousta studentů věděla, kdo to Martin C. Putna je) a samozřejmě na tábor, který brání prezidenta.
Martin C. Putna si zaslouží být profesorem. Rozhodně. Udělal školáckou chybu – nechal se vyfotit s „dětinským“ transparentem. Odpusťme mu to. I Vy, pane prezidente. V rámci jeho práce vědecké a pedagogické je to jen nepatrné klopýtnutí.
Akademická svoboda je důležitou věcí. Nenechme si ve všem rozhodovat státem. To už tu jednou bylo a říká se tomu totalita. Nevracejme se zpět. Zemanovo vzdání se titulárního práva jmenovat profesory je správným krokem. Ovšem stále nechal toto právo na státu, tentokrát zastoupeného jinou postavou, a to ministrem školství.
V posledních dnech se hlasitě mluví a bojuje za akademickou svobodu. Bojujme tedy za to, aby se právo jmenování profesorských titulů odstřihlo úplně od státu a vložilo se pouze do rukou univerzit tak, jak je to běžné všude ve světě. On do toho v současné podobě zákona sice stát může pouze mluvit, díky Bohu však nezmůže nic. Nenechme si ale do akademické svobody ani mluvit.
Autor je místopředseda Slovanského kulturního institutu, literární kritik a básník.
