Ať jsem kdekoliv na světě, jsem stále Češka
Ať pojedu kamkoliv na světě, nikdy neřeknu “Jsem odnikud”. Vždy, když se mě někdo zeptá, bude má odpověď znít “Jsem z České republiky. To je tam, kde je jedno z nejkrásnějších měst na světě – Praha; a najdete tam toho ještě mnohem více, na co mají Češi právo být pyšní.”
Ne, že by vystavění Prahy byla moje zásluha. Ale právě tím, že každý z nás má možnost přispět tomu, aby bylo v Praze krásněji, je to zásluha nás všech. Zásluha naší každodenní mravenčí práce, která se zapisuje do dějin.
Ve výsledku ale nejde jen o Prahu. Jde o celou Českou republiku. Každý den se tu 10,5 milionů lidí rozhoduje o tom, co bude dělat. Jestli ráno vstanou z postele a udělají si čaj, nebo kávu. Jestli půjdou do práce, nebo se na něco vymluví. Jestli dnes založí firmu, nebo se přestěhují. Jestli si přečtou noviny, knihu, nebo on-line magazín. Jestli vyhodí odpadek do odpadkového koše, nebo na zem. Jestli budou přemýšlet nad tím, co všechno je špatně nebo nad tím, jak vyřešit to, co se jim nelíbí.
Jedním z těch 10,5 milionu lidí jste právě vy. Máte neomezené množství možností, ze kterých si každou vteřinu vybíráte to pro vás správné. Jedno z těch rozhodnutí může být, že uspořádáte demonstraci jako souhlas s panem prezidentem. Nebo naopak uspořádáte pochod proti němu. Jedno z těch rozhodnutí může být komentář na facebooku se spoustou nadávek nebo to, že vstanete od počítače a půjdete něco zlepšit.
Já jsem se rozhodla každý den přispívat k tomu, abych mohla být na svou zemi pyšná. Rozhodla jsem se, že všechno budu dělat, jak nejlépe dovedu. Nebudu se stydět podepsat náš národ pod cokoliv, co se mi povede a zároveň si budu vědoma chyb, které jsem udělala já nebo naši předci.
Protože právě takhle, a ne jinak, můžeme společně vytvářet Českou republiku jako místo, kde chceme žít. Kde si každý den vybereme možnost se na někoho usmát místo nadávek. Kde si vybereme možnost vyhodit odpadky do kontejneru místo na zem. Kde si vybereme poctivou práci, ve které vynikáme, místo té, kterou nenávidíme.
Dokážete se na chvíli zastavit a zapřemýšlet nad tím, jak by taková naše země mohla vypadat? Představte si, že televizi vyhodíte z okna a přestanete číst Blesk, Reflex a ve výsledku radši ani tu Ženu a život. Že vás najednou nebudou trápit migranti, prezident, média, které mají manipulující tendence. Nebudete muset hledat pravdu, protože si ji začnete sami vytvářet. Všude okolo sebe.
Místo nedělního válení se u televize, kde opakují stále ty samé filmy a zprávy již několik let (ano, stále se někde krade, někde se vraždí a někde se znásilňuje a někdo někoho podvádí, zprávy jsou stejné, jen jména jiná), se můžete posadit a zamyslet nad tím, co vás v životě trápí.
Vadí vám prodavačka, ke které musíte každý den chodit a ona na vás hází svůj kyselý obličej? A už jste jí někdy zkusili donést květinu nebo jí koupit čokoládu? Nebo se jí zeptat, jak se má? Vadí vám zaneřáděný les ve vašem okolí? Zkusili jste tam někdy sebrat pár odpadků?
Už jste se někdy zamysleli nad tím, že možná především nejste pyšní sami na sebe? Možná právě to, že prozatím nedokážete přispívat do naší země ničím jiným než nenávistí ke své práci a okolí, vám brání vidět, co krásného Vám nabízí a co krásného můžete Vy dát ji.
Kdykoliv můžete být jedním z těch milionů lidí, kteří jsou pyšní na svou práci, svou zemi, svůj život a ovlivňovat okolí k lepšímu. Každou vteřinu, minutu, hodinu můžete svými rozhodnutími přispívat k tomu, abyste byli šťastní tam, kde žijete. Ze své vlastní iniciativy. Protože nikdo jiný než vy sami ze sebe hrdé a šťastné Čechy neudělá.
Kristýna Petřínská
Převzato ze stránek: https://blog.vlastenci.cz/vlastenectvi/at-jsem-kdekoliv-na-svete-jsem-stale-ceska/#more-5663 - Vlastenci.cz
