Neprávem zapomenuté výročí

Napsal: Radim Panenka

Ač je březen, musím se v tomto sloupku vrátit do loňského prosince, kdy jsme si připomínali (nebo spíš měli připomínat?) velké výročí velkého muže. 27. prosince 2010 totiž uběhlo celých sto padesát let od narození výborného českého vlastence, bojovníka za svobodu českého národa a prvního československého předsedy vlády, JUDr. Karla Kramáře. 

Co mě obrovsky mrzí, ale zároveň nepřekvapuje, je fakt, že se o tomto výročí nikde nemluvilo, prakticky nikde nepsalo, nekonaly se žádné veřejné vzpomínkové akce a, co je dvojnásob mrzuté, na svého předchůdce si nevzpomněl ani současný premiér Nečas. Nemuseli bychom po něm chtít, aby při té příležitosti pronášel okázalé projevy po náměstích, ale prostá a upřímná květina položená ke Kramářově hrobce by postačila. Ani tohle Nečas neučinil. Vím to, já jsem totiž sedmadvacátého prosince v kryptě pravoslavného chrámu na pražských Olšanech byl. Lidí tam tenkrát bylo sotva patnáct. 

Teď to vezmu z druhé strany. Kolik lidí si připomíná každoročně Masarykovo výročí smrti i narození? Nebo existují vůbec nějaká města či městečka, kde by po něm nebylo nazvané náměstí nebo ulice? Stěží. Neříkám, že je to špatně, to ne. Ale rozhodně tvrdím, že některým osobnostem vytváříme kult, zatímco jiné, neméně významné, bývají zapomínány. Český národ se vyškrtáváním některých jmen ze své historické paměti tlačí k tomu, aby zcela ztratil zbytky sebevědomí. Bránit se v tomhle případě můžeme jedině vzděláváním, celoživotním samostudiem. Ostatně, jak už říkával Dr. F. L. Rieger: „V práci a vědění, je naše spasení…“