Nosíme vás v srdcích, pane Karle Havlíčku!
Napsal: Radim Panenka
V pátek 29. července 2011 uplynulo sto padesát pět let ode dne, kdy v pražském bytě svého švagra těžce nemocný Karel Havlíček Borovský vydechl na posledy. Precizní novinář, jehož čisté, národ milující srdce se zrcadlilo na stránkách novin a časopisů, které jeho lid očekával a četl vždy se zatajeným dechem a zároveň s obavou, aby to nebylo číslo poslední. Časopis Slovan, který se Havlíček jal vydávat po několikerém zákazu Národních Novin, si už zakázat nenechal. „Té radosti nikomu jinému dopřáti nehodláme, aby Slovana zapověděti mohl, pročež sami sobě ho nyní zapovídáme a toto číslo budiž jeho poslední…,“ loučil se v článku nadepsaném Konec 14. srpna 1851.
Tyranský režim, který Havlíčka za jeho svobodomyslnost pronásledoval po celou jeho veřejnou dráhu, a který ho proti veškerému právu na řadu let uvěznil daleko od domova, ho nepustil ani za jeho zbožňovanou Julií, která doma umírala. O její smrti se dověděl až po návratu do Čech, na jaře 1855. Havlíček ztratil světlo svého života. Pokročilé stadium tuberkulosy, jíž manželka Julie podlehla, bylo nakonec lékaři rozpoznáno i u Havlíčka samotného. Léčba ve šternberských lázních nezabírala.
Národ ztratil velkého bojovníka za svá státní práva a svobody. Národ ztratil muže, který se nebál ničeho.
Policejně sledovaného pohřbu se zúčastnili mnozí. Včetně Palackého, Riegra a nebojácné Boženy Němcové, jež nedbaje varovných slov, vložila na rakev národního mučedníka trnovou korunu…
ZDVIHNI SE, ZDVIHNI!
Zdvihni se, zdvihni, starý český lve, Stavme se v řady, vlasti synové,
anděl zatrúbil k válce do krve. Češi, Slováci a Moravané.
Pomsty brána se odmyká,
táhnu svatí od Blaníka.
Hr! na Němce! hr! na vraha!
na Vídeň Praha!
Kde náš prapor bude vláti,
Pán Bůh za ním bude státi.
Hr! na Němce! hr! na vraha!
na Vídeň Praha!
Vzhůru do zbraně, vlasti synové, Mračna nad Vídní s bleskem a hromem
Slovák, Moravan, Slezan, Čechové, přes hory tťihnú Češi táborem.
Vzhůru s božím požehnáním, Dme se prapor nad hlavami,
lva ku předu, všickni za ním. Řinčí zem pod kopytami.
Hr! na Němce! hr! na vraha!
Hr! na Němce! hr! na vraha!
na Vídeň Praha! na Vídeň Praha!
Dlúho Rakúsy českú krev pili,
otcovskú slávu marně hubili:
shoďme Vídeň do Dunaje,
ať ji nese v černé kraje.
Hr! na Němce! hr! na vraha!
na Vídeň Praha!
