SRBSKÝ STÁT SE VZDÁVÁ SVÉ SVATÉ ZEMĚ
Autoři: Marina Perović, Radim Panenka
Před sto lety, 28. listopadu 1912 ve Valone velké západní síly vyhlásily umělý stát Albánie. Ten je vytvořen na srbsko-řeckém teritoriu a to s hlavním cílem, aby tento stát srbskému národu vždy působil problémy, navíc díky tomu bylo Srbsko odříznuto od moře. Po 100 letech se situace opakuje, zase se vytváří jeden umělý stát, tentokrát už pouze na srbském území, což se teď Řeků netýká. Je tu však jeden podstatný rozdíl. Na tom prvním případě se svou rukou nepodílel ani jeden Srb. Nyní se však za posledních patnáct let začínají někteří Srbové vzdávat a nejenže se smiřují s odevzdáváním vlastní země do rukou teroristů, ale ještě tomu někdy přímo pomáhají.
Ti si ale neuvědomují, že nemůže existovat srbský stát, nebude-li jeho nedílnou součástí Kosovo a Metohije. Nemůže existovat srbský národ a ani jeden Srb, nebude-li brán vážně Kosovský a Lazarův zákon, jestli nebude připomínána legenda o Miloši Obilićovi. Pokud tohle všechno bude srbský národ házet za hlavu, stane se z něho pouhá rostlina bez kořenů. A rostlinu bez kořenů, jak velí logika, je velmi snadné vytrhnout a nechat ji uschnout. K tomu přispívá i haagský tribunál, který osvobozuje ty největší zločince. Vedle toho Bělehrad pokračuje v rozvíjení plánů Evropské unie, které bývalý prezident Boris Tadić detailně podporoval. „Jedině když budeme poslouchat a umožňovat světským teroristům dělat si, co chtějí, pak budeme svobodní“. To je absurdní!
Nikdo, kdo má zdravý rozum, by to v dnešní době neudělal. Znamenalo by to opustit všechny (kolem 100 tisíc) Srbů na Kosovu a Metohiji, nechat je v krvavých rukou Hashima Thaciho a myslet si, že budou v bezpečí. V každém případě jižně od řeky Ibar na Kosovu, kde byl někdo zmlácen nebo zabit, nikomu nepomohlo, že měl albánské doklady a ani to v budoucnu nikomu nepomůže. A pokud by se kosovští Srbové vzdali své identity a přijali albánské doklady, bude to v podstatě věci znamenat zmizení jednoho národa. Politici jako Dačić, Tadić či Nikolić říkají, že budou všechno řešit dohodou a Priština pak kosovským Srbům bude garantovat přežití. A co zemi, tu ne? Kde budou bydlet, ve vzduchu? Nebo ještě „lépe“, bude se o ně starat Ramush Haradinaj? Bude v Prištině dál zůstávat těch jedenáct Srbů, kteří slouží jako reklama, když přijede BBC, Hlas Ameriky nebo Svobodná Evropa? Odkud vůbec berou právo lidem říkat, že povedou mezi Bělehradem a Prištinou rozhovory? Priština není město Hashima Thaciho! Je to unesené a obsazené město. Nikdo nemá právo označovat teroristické organizace za legitimní zástupce či vládu Kosova.
Ti mohou zastupovat pouze kosovské Albánce, ale v žádném případě Kosovo a Metohiji a Srby, kteří tam žijí. Kosovo není jen domovem těch 100 tisíc Srbů, kteří tam žijí dnes, ale všech vyhnaných a zabitých, i všech, kteří padli v bitvě u Kumanova v roce 1912 a vybojovali osvobození z osmanského jha. Kosovu se také jinak říká Staré Srbsko. Pokud by srbský národ nechal udělat své současné politické vedení to, co diktuje Západ, znamenalo by to vzdát se nejen Kosova, ale i vlastní historie a minulosti. Jak si někdo může vůbec myslet, že to bude pro srbský stát dobré řešení? Přestože Srbové pořádají demonstrace a píší petice, aby se dohody mezi Bělehradem a Prištinou zrušily, nikdo na to nereaguje.
Když Tomislav Nikolić kandidoval na prezidenta, řekl, že bude podporovat EU i Rusko. To sice udělal, ale když chtěl po unii finanční pomoc, nikdo mu nic nedal. Naopak Rusko půjčilo jednu miliardu eur, avšak srbské instituce na Kosovu z toho nedostali ani deset procent. Využití těchto peněz se nekontroluje, ale na druhou stranu se v srbských médiích neustále vedou diskuse o osudu směšných částek, které jako humanitární pomoc na Kosovo plynou.
V Kosovské Mitrovici navíc existuje kancelář pro Kosovo a Metohiji, kterou financuje Hashim Thaci a pracuje tam pár Srbů s výplatou 500 eur. Podobná „společná“ kancelář se má otevírat v Bruselu. To o mnohém také vypovídá. Diskuse o tomto problému by se alespoň měla rozšířit v srbských médiích a novinách. Ale v kterých? V těch, které financuje Hashim Thaci? Přístup srbských vládních představitelů je podivný, špatný. Na jednu stranu se pošle na Kosovo humanitární pomoc pro děti a v tentýž čas se buduje hranice mezi centrálním Srbskem a Kosovem. Jaká hranice? Státní hranice mezi Srbskem a Srbskem je nesmysl. V tentýž čas srbská vláda dovoluje, aby samozvaná evropská policie na Kosovu zatýkala srbské lidi. Proč nepustí na svobodu Slavoljuba Pagija Joviće, bez důkazů obviněného ze střelby na vojáky KFOR? Proč srbská policie nepřijde do Kosovské Mitrovice pozatýkat kriminálníky, kteří spolupracují s Albánci? Ještě v roce 1945 žili v Mitrovici pouze Srbové a dnes…
Myslí si snad srbská vláda a její představitelé v čele s premiérem Ivicou Dačićem, který se narodil v Prizrenu na jihu Metohije, že když tohle všechno obětují, vykonají tím něco dobrého pro svůj národ? Třeba členství v EU? Ne, srbský národ tím zničí. Evropská unie Srbsku nic dobrého nepřinese. EU krachuje a pouze se poohlíží po dalším státu, z něhož by mohla vysávat další peníze, aby jen oddálila přibližující se čas svého rozpadu.
Kosovo je srdce Srbska. Na obrázku monastýr Gračanica.
