Tři osudové březnové dny: 14.–16. březen 1939

Měsíc březen roku 1939 tvoří bez nadsázky zlom v našich novodobých dějinách. Jeho události ovlivnily československou společnost na dlouhá desetiletí. Vždyť poválečné následky (příchod sovětských jednotek do Evropy) ve středoevropském prostoru trvaly prakticky až do revolučního roku 1989, kdy střední Evropa opět vstoupila na cestu demokracie.
Tragické mnichovské události vyústily v březnu roku 1939 v českou národní tragédii. Generalita i vláda si byly vědomy iluze možnosti obrany okleštěného Československa a západní mocnosti, navzdory proklamacím v září roku 1938, nikdy neposkytly mezinárodní garance nových hranic. U Hitlera potom jakákoliv zmínka o zárukách vyvolala zuřivý odpor. Přes veškerou snahu československé vlády se nikdy nepodařilo s nacistickým Německem dosáhnout takových vztahů, které by umožnily možnost další existence 2. republiky, navzdory tomu, že měla být v zahraniční politice pevně svázána pravě s německou zahraniční politikou. Nic na tom nemohlo změnit ani zglajchšaltování politického života uvnitř republiky. Adolf Hitler byl již po Mnichovu pevně rozhodnut zničit zbytkové Československo.

Zatímco Češi hrozí pěstí, většina pražských Němců nacisty vítala zdviženou pravicí.

Vyhlášení samostatného slovenského státu

První krok nacistů směřoval k rozdělení státu. Dne 7. března 1939 jednal nacistický předák Arthur Seyss-Inquart v Bratislavě s Jozefem Tisem a Karolem Sidorem a snažil se je přimět k vyhlášení samostatného Slovenska. Česká vláda však nehodlala nečinně přihlížet rozbití státu. V noci z 9. na 10. března začal na Slovensku vojenský zásah generála Bedřicha Homoly, který vyvrcholil vyhlášením stanného práva, sesazením Tisovy vlády prezidentem Háchou a k vyhlášení tzv. vojenské diktatury. Situace okamžitě využila nacistická propaganda. Do čela slovenské vlády byl 11. března povolán velitel Hlinkových gard Karol Sidor, který dosáhl odvolání mimořádných opatření. Tiso se uchýlil na svou faru v Bánovcích. Již 12. března 1939 němečtí emisaři jednali s Karolem Sidorem o odtržení Slovenska od českých zemí. Sidor na plán odmítl přistoupit. Nacisté se proto opětovně obrátili na Jozefa Tisa, který 13. března společně s Ferdinandem Ďurčanským jednal v Berlíně s Adolfem Hitlerem. Říšský kancléř se vyjádřil zcela jasně. Buď bude vytvořen samostatný slovenský stát, nebo dovolí maďarským jednotkám vpadnout na Slovensko. Tiso nakonec vyslovil s Hitlerovým požadavkem souhlas. Dne 14. března 1939 slovenský sněm odhlasoval vytvoření Slovenského štátu v čele s Tisem. Maďarsko předalo československé vládě ultimátum požadující vyklizení Podkarpatské Rusi. Zároveň na toto území vstoupily maďarské jednotky, které se na mnoha místech střetly s odporem československé armády.

Okupace Čech a Moravy

Prezident Emil Hácha s ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským odjeli do Berlína „vysondovat Hitlerovy úmysly“. Následovalo neuvěřitelně napjaté jednání s Adolfem Hitlerem, jež takřka hraničilo s fyzickým útokem (německý lékař musel ošetřit zkolabovaného Háchu), které vyvrcholilo o jedné hodině po půlnoci, kdy Hitler sdělil svou „nezvratnou vůli“ okupovat za několik hodin zbytek českých zemí a připojit je ke Třetí říši. V případě nesouhlasu s okupací vyhrožoval leteckým bombardováním Prahy, která tak měla lehnout popelem. Emil Hácha nakonec brutálnímu nátlaku podlehl. Rovněž pražská vláda tento diktát přijala. Během 15. března 1939 obsadila německá vojska české země. Armáda, svázaná rozhodnutím politiků, se nemohla postavit na ozbrojený odpor. Zbývá dodat, že to neplatilo stoprocentně. Proti okupantům zahájili boj vojáci 3. praporu 8. slezského pluku v Místku. Prakticky ve všech českých městech byli němečtí vojáci „přivítáni“ nadávkami a hrozbami od českého obyvatelstva, zatímco například pražští Němci vítali své „soukmenovce“ se zdviženou pravicí... Přesně jeden měsíc byla výkonná moc svěřena vojenské správě v čele s vrchním velitelem německé armády generálem Waltherem von Brauchitschem. V Čechách vykonával výkonnou moc generál Johannes Blaskowitz, zatímco šéfem civilní správy se stal Konrad Henlein. V čele Moravy stál generál Wilhelm List a civilní správa přešla do rukou Josefu Bürckelovi. Podkarpatská Rus byla druhý den po zahájení německé okupace násilím připojena k Maďarsku jako autonomní území Karpatsko.

Vyhlášení protektorátu

Adolf Hitler vydal 16. března 1939 výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Protektorát neměl žádnou státní povahu. Naopak, stal se integrální součástí Třetí říše. Rovněž neměl právo na samostatnou armádu. Tzv. vládnímu vojsku byl přisouzen symbolický ráz a plnilo jen pomocné služby. Byl rozpuštěn parlament a ještě více zjednodušen politický život. Představiteli protektorátní správy se stali státní prezident (Emil Hácha) a protektorátní vláda v čele s předsedou. Dva dny po tomto výnosu jmenoval Hitler říšským protektorem v Čechách a na Moravě Konstantina von Neuratha a jeho zástupcem ve funkci státního tajemníka Karla Hermanna Franka. Ve skutečnosti říšskoněmecké a okupační úřady představovaly opravdové nositele státní moci v protektorátu Čechy a Morava. Říšský protektor byl nejvyšší institucí říšské moci v Protektorátu. Zatímco v Hitlerově výnosu ze 16. března vystupoval protektor spíše jako orgán dozoru, tak jeho další nařízení ze 7. dubna vybavilo protektora velmi rozsáhlou pravomocí. Stal se naprosto nezávislým na protektorátních orgánech ve věcech zákonodárných, bylo mu povoleno vydávat, měnit a rušit právní normy ve všech oblastech. Neurath ve svých rukou de facto soustředil dozor nad mocí výkonnou, zákonodárnou, dále pravomoc k zásahům do moci soudní i funkci reprezentativní.

Propaganda

Vyhlášení protektorátu Čechy a Morava znamenalo, že se na jeho území začaly uplatňovat zásady německé propagandy. Jejím nejmarkantnějším projevem bylo zrušení některých svátků či významných dnů z dob ČSR (7. březen – narození T. G. M., 28. říjen – vznik ČSR) a zavedení nových (16. březen – vznik protektorátu, 20. duben – narozeniny Adolfa Hitlera, 12. červenec – narozeniny prezidenta Emila Háchy). Změny se dotkly rovněž tisku. Záhy po vyhlášení protektorátu vydala vláda výnos o zřízení Tiskové dozorčí služby, podléhající Tiskovému odboru Předsednictva ministerské rady (PMR), dohled nad tiskem tak spadal do kompetencí protektorátní vlády. S vypuknutím války došlo ovšem v této oblasti k zásadní změně, kdy kontrolu tisku převzal od PMR přímo Úřad říšského protektora. Na území protektorátu tak byly definitivně zavedeny říšské mechanismy řízení médií, podle nichž byl tisk chápán jako nástroj prosazování státní politiky a propagandy.

Projevy Rudolfa Berana z let 1938-1939

• Projev předsedy vlády Rudolfa Berana z 3. prosince 1938 s programovým prohlášením:
  » záznam (17:57 min)
• Úryvky projevu Rudolfa Berana na první manifestační schůzi moravské Mladé národní jednoty, která se konala 29. ledna 1939 v sále „sokolského Stadia“ v Brně:
  » záznam (26:26 min)

Článek převzat z: https://www.ustrcr.cz/cs/tri-osudove-breznove-dny-14-16-brezen-1939