Kniha je strhujícím příběhem lékaře Garina, který nasazuje svůj vlastní život při nebezpečné cestě sněhovou vánicí s vakcínou do odlehlé vesnice zasažené epidemií. Jak je u Vladimíra Sorokina zvykem, nejedná se o jednoduchý příběh. Naopak čtenáři servíruje výtečný pokrm, který je variací na ruskou literární klasiku okořeněný velkou špetkou sci-fi a erotiky. Už jen samotný název knihy odkazuje na stejnojmenné povídky Puškina, Tolstého a Bulgakova.
Zdánlivě dobrodružný příběh sestavil Sorokin jako podivný a fantaskní obraz samotného Ruska. Na pozadí plném trpasličích zvířat, lidských obrů alkoholiků, vysokých více než šest metrů, poukazuje na neduhy současného reálného světa. Tím se snaží ukázat budoucnost, jež je v jeho podání návratem do hluboké minulosti. Čtenář má totiž neustálý pocit, že děj se odehrává kdysi v carském Rusku, ale v postupném odkrývání příběhu zjišťuje, že se jedná o postapokalyptické Rusko, které se však, až na několik výdobytků moderní civilizace, zaostalé carské Rusi velice podobá.
Kniha, potažmo autor se však nebojí poukázat za pomoci příběhu lékaře Garina na smutný úděl ruské inteligence. Lékař je jakýmsi podivínem, samotářem a rozhodně ne váženým člověkem. Konec příběhu lékaře Garina je tak smutnou sondou do samotné ruské duše.
Kniha je tím nejlepším, co současná ruská literatura může nabídnout, a výjimečná svým literárním provedením a stylistickou kompozicí. Rozhodně by neměla chybět v žádné pořádné knihovně.
