150 let od narození biskupa Antonína Podlahy

    Letos v lednu si připomínáme 150. výročí narození Antonína Podlahy, biskupa, o kterém se uvažovalo jako o možném pražském arcibiskupovi, jednoho z prvních držitelů řidičského oprávnění mezi kněžími v naší zemi, významného historika umění a autora studie o Friedrichu Nietzschem. Jeho obdivuhodné dílo na poli kunsthistorie, církevní historie, jeho mimořádné zásluhy při dokončení dostavby katedrály sv. Víta v Praze, ale také o vydávání pramenů knihovny metropolitní kapituly či organizování pomoci chudým připomene 22. ledna 2015 v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha od 18.00 hodin při zádušní mši svaté pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP. Po bohoslužbě následuje přednáška Jakuba Formánka v Mladotově domě.

    Jak uvádějí jeho životopisci, biskup Podlaha navazoval na dílo vlasteneckých kněží – buditelů. Jeho činorodost byla obdivuhodná. Jeho vědecká a publikační práce budí dodnes obdiv. Vydal více než 100 knih a bezpočet článků. Je autorem nebo spoluautorem čtrnácti svazků Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém a sedmi svazků Posvátných míst království Českého.

    Angažoval se také jako vydavatel a spolupracoval při pořádání výstav. Při příležitosti svatováclavského milénia uspořádal v roce 1929 velkolepou výstavu věnovanou tomuto světci ve Vladislavském sále Pražského hradu. Za zásluhy ve vědních oborech církevní historie, dějiny umění, ochrana památek, archeologie byl jmenován členem České akademie věd a umění.

    Vedle jeho vědecké práce, organizační a usilovné činnosti kněžské je ovšem třeba zmínit také jeho činnost na poli charitativních projektů. Od roku 1905 stál v čele dívčího sirotčince, a pro tělesně postižené založil jedny z prvních „chráněných dílen“. O tom, že biskup Podlaha nebyl pouze pilným knihomolem a nepraktickým vědcem, svědčí také to, že jako jeden z prvních kněží u nás získal řidičské oprávnění na auto.

    Antonín Podlaha (22. ledna 1865, Praha – 14. února 1932, Praha) vyrostl v zámožné pražské rodině. Po absolvování Akademického gymnázia v Praze se nejprve nechal zapsat na práva, ale již v roce 1884 vstoupil do arcibiskupského semináře v Praze. Po kněžském svěcení v roce 1888 působil jako kaplan na různých místech a současně dokončoval doktorát. V roce 1891 se stal adjunktem na teologické fakultě a učil křesťanskou archeologii. Zároveň od roku 1896 působil jako profesor na Strakově šlechtické akademii. Roku 1901 byl jmenován docentem dějin křesťanského umění.

    Roku 1904 se stává metropolitním kanovníkem pražským. Roku 1919 je jmenován generálním vikářem pražské arcidiecéze a v roce 1920 se stává titulárním biskupem v Pafu a pražským světícím biskupem. Uvažuje se o něm jako o budoucím pražském arcibiskupovi. V roce 1930 se stává děkanem metropolitní kapituly. Už jako kanovník však v souladu s jejím posláním věnuje značné úsilí dostavbě pražské katedrály. Byl vůdčím organizátorem činnosti Jednoty pro dostavbu. Sledoval archeologické práce a spolupracoval na jejich prezentaci veřejnosti. Vytvořil ideový program nové výzdoby katedrály a zpracoval její umělecké sbírky. Podílel se na otevření královské hrobky a výstavě korunovačních klenotů roku 1929, jakož i nové instalaci pokladu.

    Dne 28. září 1929 otevíral pro veřejnost katedrálu slovy: … kéž budova ta připomíná nám žádoucí skálopevnou celistvost naší osvobozené vlasti a uvádí nám na paměť vznešené ideály, k nimž povznášeti se má drahý národ náš.“ Za své zásluhy byl biskup Podlaha pochován do nové arcibiskupské hrobky ve svatovítském chrámu v Praze. (Aleš Pištora)

Převzato ze stránek pražského arcibiskupství.