Aby se z nás naší malé Anduličce nedělalo zle
Napsal: Patrick Ungermann
Čtu, co se píše na účtence z cukrárny U Zákusku, a hlavně tu zdvořilostní doušku: „Děkujeme vám za vaší návštěvu“. Na český jazyk jsem míval přísné učitele v době, kdy dětí bylo jako smetí, a tak si kantor mohl přísnost dovolit. Vaší Anduličce se na výletě udělalo zle. To by bylo v pořádku. Je to ve třetím pádu – komu čemu se udělalo zle, vaší (čárkované í) Anduličce. Jenže mě paní cukrářka děkuje za koho co, za čtvrtý pád – a tedy s krátkým i s tečkou – za vaši návštěvu.
Tohle je ale jen část pravdy o správnosti poděkování. Dá rozum, že cukrářka poděkuje mně, když jsem se u ní rozšoupl já. Proto stačilo napsat: „Děkujeme vám za návštěvu“. Když jsme si před dvaceti dvěma lety vyklepali z kožichu pytel blech, posedaly nám za uši nové. Tohle já poznal, jako angličtinář s přísnou češtinou ze školy, nejdřív na jazyku. Angličan to jináč neudělá, než že hrcne na své sofa, pokvedlá si svůj čaj a přečte výhradně své Timesy. Jednak proto, že to celé koupil sám sobě, a pak i proto, že má za vlastní angličtinu, a ta je obrovsky popisná. Ona si na všechno musí ukázat a každé podstatné jméno někomu odkázat. Jestli jsme u Angličanů nevešli sousedovými dveřmi do sousedovy koupelny a k dlaním netiskli sousedovo mýdlo, pak to byly naše dveře a v naší koupelně proběhla očista rovněž naším mýdlem.
Čeština se téhle skličující popisnosti od povahy vyhnula. Našinec se ledasco dovtípí z náznaku. Slovanská řeč je lakonická, a čím hloub na východ, tím je lakoničtější, až zvolna přechází do soustavy poklon a úklon s úsměvem. Až zase na jihovýchodě, když vykročíte ze slovanských šírav, abyste došli k Hebrejcům, vám trefně dle zákona kupeckého jemnocitu rozkryjí pravdu o vaší milé návštěvě v cukrárně: Za troníček služebníček a za zlaťák služebník. Tohle se u nás ví ovšem taky, jenže se to tají, a proto u nás nemohl vzniknout židovský vtip.
Slibte mi, paní cukrářko, že pod příznivým závanem řečených skutečností promyslíte, zdali by pro příště nestačilo prostě mi poděkovat za návštěvu. Proč je češtinská správnost tak zásadní? Jelikož skrývá hlubší, odvěkou pravdu, že všude to funguje o něco jinak. U příbuzných jsou rozdíly malé. U protinožců bude jenom v pořádku, bude-li se mi zdát, že se tam lidé staví na hlavu. Kdyby, pro příklad, reklamní oddělení nešetřilo stůj co stůj a místo překladače dosáhlo na překladatele, nemusel by náš šampon přijít do vašich očí a vy byste pak nepotřebovali vyhledat svého optika. Celé by se to řeklo stručněji a televizi by nebylo třeba platit za kdovíjak dlouhou stopáž. Na druhou stranu, i výborný překlad má své meze, pročež není od věci nechat opičení opičákům, přijít si na svou reklamu, vyrobit si své poměry a dočista obnovit svoji vlast. Však by se přitom dost ušetřilo a na náladě by to lidem přidalo na roky dopředu.
