Akce „Palach“
„V průběhu rozpracování byla zjištěna celá řada zajímavých poznatků a skutečností odhalujících činnost zejména pravicově orientovaných osob, které atraktivnost činu zneužívaly ke svému prospěchu a glorifikaci. Bylo zneužito tohoto činu i komerčním zájmům. Z těchto získaných poznatků byly vyvozeny příslušné závěry a opatření.“
Z návrhu kpt. Josefa Bína na uložení svazku StB „Palach“, 6. červenec 1973
Vyšetřovatelé Veřejné bezpečnosti zkoumali okolnosti činu Jana Palacha podrobně několik měsíců. Zajímali se především o možnou účast dalších osob na jeho sebeupálení. Vyslechli řadu svědků, vyžádali si několik znaleckých posudků a napsali pro vedení ministerstva vnitra mnoho zpráv. Příslušníci Správy vyšetřování VB kpt. Jiří Ryant a mjr. Miroslav Novák v červnu 1969 zastavili trestní stíhání vedené proti neznámé osobě s odůvodněním, že se nepodařilo získat žádné konkrétní důkazy o existenci skupiny, o níž se Jan Palach zmínil ve svých posledních dopisech. Podle jejich názoru se jednalo pouze o účelové tvrzení, které mělo zesílit účinek šokujícího činu.
O vyšetřování se od počátku zajímalo také vedení Státní bezpečnosti, které však jeho postup a závěry zřejmě neovlivnilo. Nový zájem tajné policie nastal teprve v souvislosti s prvním výročím Palachova činu. V únoru 1970 podal náčelník 3. oddělení 7. odboru Krajské správy Sboru národní bezpečnosti Praha mjr. Jiří Dvořák návrh na agenturně-operativní rozpracování a dokumentaci sebevraždy studenta Jana Palacha. O několik týdnů později byl zaregistrován pátrací svazek s krycím názvem „Palach“, kde byly ukládány získané dokumenty. Příslušníci StB se zaměřili nejen na kontrolu předchozího vyšetřování, ale snažili se také získat materiály pro účelovou politickou kontrapropagandu. Kontaktovali některé svědky, jejichž výpovědi tajně nahrávali. Zabývali se i okolnostmi vydání a distribuce gramofonové desky „Kde končí svět“, na níž byly kromě několika starších básní zveřejněny také projevy řečníků z Palachova pohřbu.
Příslušníci tajné policie se také každoročně snažili zabránit veřejnému připomenutí Palachova činu. Jeho příbuzné v říjnu 1973 donutili k souhlasu s exhumací pozůstatků a s likvidací hrobu na Olšanských hřbitovech.
Přestože byla Státní bezpečnost doslova posedlá představou o existenci skupiny „živých pochodní“, nezískala žádné věrohodné důkazy. V souvislosti s výročím Palachova činu vyhlašovaly bezpečnostní složky pravidelně pohotovost. Velkou pozornost také věnovaly situaci ve Všetatech. Obava z možných pouličních demonstrací se ovšem naplnila až po dvaceti letech během „Palachova týdne“.
