Atta Hakenut: Mrazivé básně

Napsal: Jan Hübsch

Na podzim loňského roku vydala vlastním nákladem v pražském vydavatelství MAC svoji básnickou prvotinu kladenská básnířka skrývající se pod pseudonymem Atta Hakenut. Sbírka nazvaná Čtyři zimy se však nesetkala s žádným ohlasem. Vydavatelství MAC zabývající se převážně literaturou zájmovou, kalendáři a oborovými časopisy neudělalo knize dostatečnou reklamu už jen tím, že nespolupracuje s nejznámějšími distributory. Čtyřem zimám to uškodilo. Sbírka by si zasloužila většího prostoru, než který na poli současného knižního trhu má.

Autorka píše vázaným veršem, který propojuje veršem volným. Hraje si se slovy a zvukomalbou, citlivě na sebe váže verše, jež obtékají mrazivá sdělení. Nebojí se čtenáře záměrně mást převracením významů slov, jinotaji či použitím metafor. „To stíny vždycky zšednou/pokud byl dnešek zbytečný!/Prázdné ulice zbořeného světa/jisto a smysl propadnou/mezi strohosti a tepla./Ještě pořád letí?/Možná jsem se spletla.“

Celou sbírku bychom mohli rozdělit na tři pomyslné části podle tematického zaměření jednotlivých básní: o životě, o lásce a o smrti. Na poli poezie jistě nic objevného, ale tato tři témata autorka sugestivně rozvíjí. V básních se zračí deziluze ze současnosti a strach z budoucnosti. „Chybí jí síly – dře tě nehtem/slíbí ti jizvy – je defektem/v skrýši tě tiší – je perfektem/cítí i chyby – sen se šeptem.“ Téma smrti nejvíce rozvíjí jedna z nejdelších básní Zaklínadlo: „Nechtěné přednosti/neznámé pevnosti./Sžíravé sladkosti/klíče v okolnosti./...pak všichni jsme stvořeni/abychom zemřeli...“

Sbírce ubírá na přesvědčivosti bohužel několik faktů. Jedním z nich je absence redaktora. Sbírka je tak zbytečně roztříštěná v řazení básní, názvy častokrát nemají nic společného s celkovým vyzněním. Místy by se ve verších dala použít i jiná slova, která by čtenářský zážitek umocnila více. Několik básní končí příliš brzy. Autorka báseň na sebe vrství v rychlém sledu, ale konec jakoby byl rychlejší než její psaní. Čtenáře se tak zmocní pocit nedořečenosti sdělení.

Jednou z nakladatelských chyb je, že knize chybí obsah. Vyhledání konkrétních textů tak není právě pohodlné. Jelikož autorka bez redakční pomoci do sbírky zařadila příliš mnoho textů, což je naprosto obvyklé, je to docela problém. Díky obsahu by čtenář mohl lépe pochopit tematické rozdělení básní, kterým bez redaktorských zásahů chybí jasný tvar a místo v knize. Témata básní se střídají jak housky na krámě a čtenář se absolutně ztrácí.

Nutno však dodat, k dobru sbírky můžeme přičíst obálku a ilustrace od samotné autorky. Obálka svou formou, jejíž ztvárnění vyvolává dojem mrazu na okně, uvozuje ladění sbírky a odkazuje přímo k samotnému  názvu. Černobílé ilustrace jsou spletí různých motivů objevujících se ve sbírce, kterým autorka svoji kresbou dává jasné obrysy a napomáhá tak čtenáři k jejich pochopení.

Prvotina Atty Hakenut čtenářům život jistě nezmění, ale může vyvolat příjemné mrazení. I to není zase tak málo.

Atta Hakenut – Čtyři zimy
Vydavatelství MAC, 2010, 112 stran