Blahopřejeme presidentu republiky Václavu Klausovi k 70. narozeninám!

A přejeme mnoho sil k dalšímu boji o náš národ a jeho svobodu.

Vedení Slovanského kulturního institutu zaslalo panu presidentovi blahopřejný dopis. Níže zveřejňujeme předmluvu kancléře Jiřího Weigla k oslavnému sborníku Václavu Klausovi, který vydalo nakladatelství Fragment.

Napsal: Jiří Weigl, vedoucí Kanceláře presidenta republiky

Vážení čtenáři,

kniha, kterou máte před sebou, není běžným souborem odborných textů různých autorů svázaných společným tématem či problémem. Společným jmenovatelem, který spojil zahraniční i domácí osobnosti a zaměření jejich textů není téma, ale osoba - je to prezident České republiky Václav Klaus. Tato kniha je dárkem k jeho životnímu jubileu - 70. narozeninám, které oslaví 19. června 2011.

V zahraničí se pro tento žánr literární pocty zavedl německý termín „Festschrift", do češtiny přeložitelný asi jako slavnostní či pamětní spis. Označení Festschrift však proniklo i do dalších západních jazyků, včetně angličtiny, a proto si dovolím je používat i v českém kontextu.

Obsahem tohoto „Festschriftu" nejsou pouhá narozeninová blahopřání politických, akademických a mediálních celebrit, jak bývá v podobných případech obvyklé.

Václav Klaus je v našem veřejném životě zvláštní případ. Není pouze nejvýraznější osobností české politiky od roku 1989 do současnosti, autorem a realizátorem úspěšné ekonomické transformace, dlouholetým předsedou vlády, předsedou Poslanecké sněmovny a posléze hlavou státu, s jehož jménem jsou spojeny všechny zásadní historické události v naší zemi v posledním dvacetiletí. Václav Klaus vždy byl a je současně zastáncem, nositelem a hlasatelem silných a konzistentních idejí a názorů na problémy dneška, intelektuálem a akademikem, který významně zasahuje do veřejné debaty o klíčových otázkách současnosti u nás i ve světě. Je osobností pevně a zřetelně názorově zakotvenou, která své praktické kroky a veřejně zastávané názory opírá o pevný ideový fundament. Je člověkem, který praktickou politiku chápe jako permanentní obhajobu tohoto ideového fundamentu a jako legitimní otevřenou a demokratickou polemiku s názory opačnými.

Tento „Festschrift" je knihou o Václavu Klausovi, přestože je souborem textů na různá témata od několika desítek zahraničních a domácích osobností. Jde osobnosti, se kterými se v průběhu své veřejné dráhy setkal a jichž si váží. Jejich texty nejsou primárně o oslavenci, ale především o myšlenkách a tématech, které s ním autoři sdílejí. Je přehledem „životních" témat Václava Klause z pera osobností z oblasti vědy, politiky a veřejného života, které jej inspirovaly, nebo osobností, které se cítí osloveny nebo inspirovány jeho postoji, názory a veřejnou aktivitou.

Ve středu myšlenkového světa Václava Klause stojí svobodný občan jako základní subjekt společenských i ekonomických vztahů. Obhajoba, obrana a zajištění jeho svobody v nejrůznějším kontextu dnešní doby je hlavním motivem uvažování aktivity Václava Klause jako politika, ekonoma a jako osoby veřejně činné na domácí i zahraniční scéně. Ostré vidění těchto problémů má u Václava Klause kořeny v době komunismu, v době vynuceného monopolu utopické kolektivistické ideologie, které byl již od 60. let rozhodným kritikem a jež byla založena na potlačení svobody člověka ve jménu zdánlivě „vědecky" zdůvodněných vyšších společenských cílů. Ve své kritice tehdejšího kolektivismu i jeho modernějších variant vychází z hayekovských a schumpeterovských ideových východisek. Jako teoretický ekonom je zakotven především v rakouské a chicagské škole ekonomického myšlení. To mu však nikdy nebránilo pozorně studovat teoretickou produkci z opačného pólu ideového spektra, ať byla publikována kdekoli, a kriticky se k ní vyjadřovat.

Václav Klaus je liberálním ekonomem, který za základní podmínku hospodářské prosperity v národním i mezinárodním rámci považuje svobodný trh. Nevěří v teorie, které ať již v marxistickém, keynesiánském či módním environmentalistickém či evropeistickém duchu prosazují omezení či podřízení trhu a občanů všudypřítomným státním regulacím. Je zastáncem svobodné tržní ekonomiky bez módních umělých přívlastků sociální, sociálně-tržní, znalostní atd., které maskují pouze omezování občanské a ekonomické svobody.

Z tohoto ideového ukotvení vycházela jeho koncepce české ekonomické transfor mace první poloviny 90. let, kterou dokázal politicky prosadit, získat pro ni veřejnost a realizovat. Stejná logika uvažování mu umožnila od počátku rozpoznat zásadní proměnu pomaastrichtské evropské integrace od původně liberálního konceptu mezistátní spolupráce členských zemí směrem k byrokratickému, občanům a demokracii odcizenému superstátu, snažícímu se regulovat všechny oblasti života společnosti a uměle kontinent centralizovat.

Zásadní ohrožení lidské svobody vidí Václav Klaus i v módních a zdánlivě apolitických environmentalistických teoriích, které se pod záminkou ochrany přírody, planety a klimatu snaží agresivně prosadit velmi neliberální světový řád a diktovat státům i jednotlivcům v zájmu údajných vyšších cílů, jak mají či smějí žít.

Ekonomická reforma a transformace, směřování evropské integrace a boj s environmentalismem a klimatickým alarmismem jsou hlavní témata, v nichž se Václav Klaus profiloval u nás i na mezinárodní scéně jako uznávaná osobnost veřejné diskuse. Jeho názory nepodléhají konjunkturní líbivosti či politickému kalkulu. Jsou ostré a pevné, jdou po podstatě problému a neunikají do pohodlných sfér bezkonfliktnosti či pokrytectví politické korektnosti. Nikdy se nebál zastávat menšinový názor, jde mu o věc, nikoli o popularitu. S postupem let mu historie často dopřává satisfakci, ať již jde o reálné výsledky transformace, současnou krizi EU, či počínající deziluzi z klimatické utopie.

V pohledu na společnost je Václav Klaus zastáncem konzervativních hodnot. Věří v přirozený řád věcí a v racionalitu jednání svobodných jednotlivců. Odmítá pyšné ambice levicových intelektuálů měnit svět podle svých představ a vnucovat je ostatním. Standardní rodina a národ jsou pro něj přirozeným prostředím, v němž se lidský i společenský život odehrává. Rozpad rodiny a vše, co k němu vybízí, umělý internacionalismus či evropanství a multikulturalismus odmítá.

Přirozenou součástí ideového světa Václava Klause je vlastenectví, postoj dnes mnohdy vysmívaný či odmítaný a falešně ztotožňovaný s nacionalismem. Nesdílí komplex příslušníka malého národa, jemuž je souzeno hrbit se před mocnými tohoto světa a který se jim snaží pouze vlichotit a zalíbit - u některých českých politiků minulosti i současnosti jev bohužel velmi častý. Hrdost na svůj národ, obrana jeho zájmů ve světě a odhodlání předat náš stát, jehož nezávislost naši předkové vybojovali, dalším generacím - to jsou významné motivy politické a veřejné aktivity Václava Klause. Jeho mnohokrát neprávem karikovaný výrok „nerozpustit se v Evropě jak kostka cukru v kávě" má hlubší význam a závažnost, než si dnes mnozí odvažují připustit.

V mnohém však jeho myšlení a jednání odporuje zaběhlé české tradici - nic mu není vzdálenějšího než zprofanované švejkovské „to chce klid", hospodská idyla a chalupářský únik od reality. Usilovná a pečlivá každodenní práce, vzdělání a studium, schopnost a snaha produktivně využít každou minutu, to je příklad, který se snaží přenášet na své okolí.

Více než dvacet let je Václav Klaus nejvýraznější osobností české politiky, osobností, která jí umí dát obsah, která nastoluje témata, přesvědčuje, inspiruje a provokuje. Je státníkem, který svým charismatem, politickými schopnostmi i intelektuálním přesahem naplňuje obsah funkce prezidenta s autoritou, jakou občané v souladu s tradicí od hlavy státu očekávají.