Dobří hospodáři
Autor: Jindřich Žák
Kdo vlastně byli a jsou volyňští Češi a jak žili a žijí? Nebyli to přeci pouze zemědělci, ale i průmyslníci, cestovatelé, vzdělanci, řemeslníci atd. O osudech a životě Čechů na Volyni by se daly napsat stohy článků a proto je obtížné vyzvednout jen to nejzajímavější, nebo pokusit si alespoň v základu obsáhnout jednu vývojovou část jejich života.
Češi, Moravané, Slezané, Slováci a další, odcházeli na Volyň v průběhu 19. století. Zde se nejdříve usazovali v původních vesnicích a nakonec zakládali i své vlastní. Jejich prvotní obživou bylo samozřejmě zemědělství, ve kterém se ihned stávali „pány“ v oboru. Jsou známé historky o hnojení pole chlévskou mrvou, kdy se původní starousedlíci smáli, že „Čechům bude smrdět obilí“. A nesmrdělo! Výnosy byly takové, že zanedlouho začali hnojit i oni posměváčci, a volyňské újezdy se náhle stávaly jedněmi z nejvíce prosperujících v celém carském Rusku. Populace zhruba 16 tisíc lidí, kteří opustili Rakousko-Uhersko, se díky prosperitě rozrůstala a zemědělství k obživě již přestávalo stačit. Díky pěstování průmyslových plodin, převážně chmele a cukrovky, se vytvářel dostatečný kapitál na to, aby mohl být zakládán zpracovatelský průmysl a průmysl na výrobu speciálního nářadí, později strojů.
V průběhu roku 1870 začali Češi podávat žádosti o úřední souhlas, pro stavbu prvních pivovarů, mlýnů, přádelen a lihovarů (oficiálních, domácí pálenice je dodnes na Volyni běžným a nejoblíbenějším nápojem). Žádostem bylo vyhověno a díky tomu, se již následující rok započalo s pokládáním prvních základních kamenů nového průmyslu (pivovary v Hlinsku, Semibudech a Mirohošti). Do deseti let stálo 10 nových pivovarů a další byly ve výstavbě, ale nestavěly se jen pivovary. Díky Hospodářsko – průmyslové kanceláři Zemlja Mezšavceva, který poskytoval úvěry a právní pomoc českým imigrantům, se stavěly další sladovny, sklárny, porcelánky, parní pily a mlýny.
Nakonec docházelo k zakládání velkých rodinných podniků, kdy otec vyslal mladé syny do světa na vandr, kde získávali zkušenosti v různých oborech. Rodinné podniky pak fungovaly jako dobře seřízený stroj a ekonomicky samostatná jednotka. Proto míval pivovar vlastní sladovny, bednárny, chmelnice, lány obilí a rybníky. Není se pak čemu divit, že takovýto podnik dobře hospodařil a volyňské pivovary vyvážely své výrobky do celé Rusi a Evropy. Češi nakonec položili na Volyni základy i průmyslu pro zpracování ovoce, konzervování zeleniny, výroby oleje (12 podniků) a cikorky, mlékárenství, lihovarnictví a mlynářství (35 mlýnů). Ale rozvíjí se i kovoprůmysl, který vznikl z původních kováren, se specializací na výrobu zemědělských strojů, jakými jsou pluhy, řezačky, kultivátory, pařáky, lisy, kruhadla atd. První česká strojírna byla založena v roce 1874 Josefem Stárkem. O deset let později Jindřich Svárovský založil kovářskou dílnu, kterou v roce 1892 přebudoval na slévárnu litiny a mědi. Před první světovou válkou zaměstnával již přes 50 dělníků, kteří živili zhruba čtyřikrát tolik rodinných příslušníků. Dalšími podniky byly provazárny, motorárny, cementárny, cihlárny a mnoho a mnoho dalšího. Dokonce vznikla i první elektrárna, která v roce 1907 rozsvítila světlo v obci Volkov. Elektrický proud byl vyráběn ve zdejší dílně, kde dynamo poháněl dřevoplynový motor.
Bohužel zanedlouho ideál hospodářské prosperity a rozvoje poznamenala krutá rána, propukla první světová válka, následně ruská občanská válka a bolševická revoluce. Znárodnění průmyslu a později i zemědělství silně zasáhlo i Volyň a bohužel z této rány se již nikdy nevzpamatovala. Kdysi prosperující kout Ruského impéria se stal troskou.
(obrázek převzat z:https://www.google.cz/search?q=%C4%8De%C5%A1i+z+volyn%C4%9B&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=PwKWU9P8Ba2b0AXC5IHwAg&ved=0CAYQ_AUoAQ&biw=1366&bih=657#facrc=_&imgdii=_&imgrc=kOS8aUGjNvxa0M%253A%3B600htk0uAN6GCM%3Bhttp%253A%252F%252Fabsolventi.gymcheb.cz%252F2009%252Fdaflori%252Fimgomg%252Fmapa.bmp%3Bhttp%253A%252F%252Fabsolventi.gymcheb.cz%252F2009%252Fdaflori%252Fwww_STRANKY%252F2.html%3B577%3B386)
