Jak daleko dnes od sebe máme

Autor: Jindřich Žák

Před nedávnem jsem se účastnil vědecké konference o lidově architektuře na Broumovsku. Při této velmi zdařilé konferenci, která se odehrávala v „rodinné atmosféře“ v jednom z nejhezčích měst naší republiky, se mi na mysli objevila jedna závažná otázka. Jak daleko od sebe dnes máme? Po chvilce přemýšlení jsem si odpověděl další otázkou. Jak blízko k sobě měli lidé v době, kdy se stavěly broumovské klasicistní statky?

Stavitelé a stavebníci do těchto domů ve většině případů zabudovali jednu takovou drobnost, která bývá dnešními návštěvníky přehlížená, a když už není přehlížená, tak ji jen přejdeme letmým pohledem a více se na těchto místech nezastavíme. Ano, znalé věci jistě hned napadly portály sedátkového typu. Vy, kteří nevíte o co šlo, nemusíte věšet hlavu. Vše si vysvětlíme hezky popořádku.

Portály sedátkového typu neznamenají nic jiného, než že po obou stranách dveří, většinou hlavního vchodu do domu, jsou místěny sedáky, za kterými jsou výklenky (niky) určené k opření zad. Sedáky jsou kamenné a výklenky jen omítnuté a jistě byste mi mohli namítnout, že se zde musí sedět nepohodlně a kámen, že přece studí. Není tomu tak úplně pravda. Naši předkové byli vynalézaví a věděli, že když bude vchod dobře otočen směrem ke slunci, tak se sedáky za celý den vyhřejí a večer si v nich můžete dokonale odpočnout. To souvisí i s onou pohodlností. Jistě znáte trempy, kteří říkají, že pro spaní pod širákem je nejlepší kámen pod hlavou. Kdo by jim věřil? Ale opravdu, věřte nebo ne, když se usadíte na tyto sedáky, tak pochopíte, že není kámen jako kámen a že ne každý kámen je tvrdý.

Těmto místům se také říká domovní šenky, z německého Schnecken. Pod pojmem šenk si dnes všichni vybavíme nejspíše hospodu, ale když se nad tím zamyslíme hlouběji, tak co je vlastně hospoda? Je to místo, kde můžeme pít, to bezesporu, ale je to i místo, kde se střetávají lidé. Místo, kde se můžeme posadit, poklábosit, zažít zábavu a hlavně takováto místa sbližují. A právě za tímto účelem byly domovní šenky stavěny. Je jisté, že když jste navštívili hospodářství v průběhu dne, tak Vás nikdo nepozval dovnitř, ale vyzval Vás k usednutí na tento sedák. Naproti Vám se pak usadil hospodář. Hleděli jste si do očí a právě zde poctivý sedlák poznal, jestli přicházíte s dobrým úmyslem. Když Vás po chvilce sezení na kameni začal bolet zadek, bylo to znamení toho, že jste rozmazlení. Když jste nebyli schopni hledět si přímo do očí, je to přeci znamení černého svědomí a strachu. Dnes se těmito projevy člověka

zabývá celá věda, která si klade za cíl z Vašeho chování poznat, jakou v sobě skrýváte osobnost. Avšak hospodář k tomu žádnou vědu nikdy nepotřeboval a většinou nekalé živly odhalil po pár minutách.

Domovní šenky byly hlavně místem střetávání se ke konci dne. Sem se lidé scházeli z celého hospodářství a právě sem usedal hospodář či jeho rodič (výměnkář) a začal povídat. Zapálila se fajfka, zhodnotil se celý pracovní den a k večeru, když se již smrákalo, vždycky zbyl i kousek času na vyprávění. Vyprávění to nebyla vážná a smutná, ale měla být hlavně veselá či poučná. Unavil – li se člověk vyprávěním, tak se zanotovala patřičná písnička. Tato vysedávání, při kterých si lidé odpočinuli po těžké práci, by se nechala přirovnat k černým hodinkám. Tedy k oněm chvilkám, kdy si všichni společně sednou a vypráví si své životní příběhy.

Ale k tomu, abychom si takto sedli při vyprávění a vyprávěním abychom nahlédli do nitra ostatních, přeci nepotřebujeme kamenné sedáky. K tomuto stačí přeci jen tak málo, stačí zpomalit nebo se úplně zastavit. Sedněme si ven do pergoly, pod slunečník, na lavičku před dům či do trávy a povídejme si. Nechme celý svět plynout. Vypněme telefony a zapomeňme alespoň jednou v týdnu na všechny strasti a trápení světa a věnujme se našim blízkým. A pokud nemáte témata, tak to nevadí. Rád Vám nějaké poskytnu. Kdo z nás ví, jak se náš tatínek měl opravdu na vojně a kde sloužil. Čím se maminka vyučila a jaké to bylo, když ona chodila do školy. Jací byli jejich přátelé a jak se naši rodiče spolu seznámili. Synku pamatuješ si na školku, jak jsi tam chodil a na kamarády z ní? Témat je opravdu nesčetně a lidé domovních šenků věděli, že život je neuvěřitelně bohatý. Byla by škoda o toto bohatství přijít!

(obrázek převzat z: https://omniumos.cz/obrazky/velke/vstupni-portal-s-kamennymi-sedatky-tzv-schnecken-rozmital-img_5670_201303181446446.jpg)