Kdy odepíšeme Evropu
Autor: Václav Cílek
… Dřív každá oblast – či dokonce jako u nás na Slovácku každá vesnice – měla svůj kroj, ale dnes chodí skoro celý svět v podstatě v jednom typu oblečení, dívá se na podobné seriály a čte skoro totéž. … Větší část minulosti člověk vytvářel zásoby pro případ, že by něco nebylo. Dnes se naopak přetlak zboží a nakupování stává napůl zbytečnou „rekreací“. …
Nejnovější knihu Nialla Fergusona Civilizace: Západ a zbytek světa (česky už stihly vydat Argo/Dokořán) lze nazvat klasickým dílem své doby a povinnou četbou zájemců o historii, sociologii a politologii. Její podtitul by také klidně mohl znít: Historie jako nauka o současnosti.
Fergusona zná český čtenář z knih o první světové válce, anebo o vzestupu peněz, ale dosud nebyly přeloženy jeho zásadní práce o britském či americkém impériu a dvoudílná monografie o rodině Rothschildů. Ferguson je ten typ historika, pro kterého je historie naukou o přítomnosti, či dokonce budoucnosti. Je silný nejen ve sběru dat, ale především v interpretaci toho, co říkají právě naší době. Při jeho četbě jsem si nejednou vzpomněl na Josefa Pekaře, který psal o Cechách a křesťanství, ale jednalo se mu o péči o národ. Ferguson dělá totéž z pohledu fungování celé západní civilizace.
Zkusme si odpovědět na otázku, jak je možné, že nedávná finanční krize tak silně ovlivnila Západ, ale Čínu jen minimálně? Kde jsou historické kořeny naší současné stagnace a asijského úspěchu? Vraťme se do období kolem roku 1400: Evropa se vzpamatovávala z morových ran. Slabá Anglie válčila s napůl kolabující Francií, papežové rozdělovali církev, muslimové žili v Granadě a pád Byzance se stával nevyhnutelným. Čína byla vzdělaná, centralizovaná, připravovala se na velké námořní plavby a rozpracovávala své technologické vynálezy.
Při analýze tehdejší situaci by žádná ratingová agentura nevsadila na slabou a roztříštěnou Evropu, protože by jasně vnímala nadřazenost čínského a osmanského modelu. Přesto o dvě století později bylo všechno jinak a miniaturní Portugalsko bylo schopno ovládnout celé říše. Kde jsou příčiny pětisetleté dominance západní kultury a proč právě teď ztrácí dech? Vždyť ještě v roce 1990 byl průměrný Američan čtyřicetkrát (sic!) bohatší než průměrný Číňan.
Šest faktorů růstu
Ferguson odpověď nehledá v jednotlivých veledílech kultury, jako je třeba Sixtinská kaple, ale v existenci a činnosti institucí. Domyšleno: budoucnost Evropy či Česka si lze odvodit od úrovně fungování Evropského parlamentu nebo Ředitelství silnic a dálnic. Nekvalitní ministerstva, rozhádané školské úřady, zkorumpované správní rady, nezodpovědní bankéři ve finále, které může trvat celé století, nakonec nevědomky rozhodnou třeba o tom, že první islámský stát v Evropě bude ležet mezi Marseille, Paříží, Frankfurtem a Vídní. Z historického pohledu se nejedná o to, jestli zrovna teď budeme mít o něco větší či menší nezaměstnanost nebo platy, ale v jaké podobě Evropu naleznou naši potomci.
Vezmeme-li totiž takovou samozřejmost, jako je křesťanství, které i přes veškeré chyby tvořilo centrum evropské civilizace, zjistíme, že náš kontinent jako celek už moc křesťanský není a že počet praktikujících, zejména z protestantských církví, může být větší v Číně (možná až 120 milionů lidí) než v Evropě. Nepřicházíme jenom o textilní továrny, ale také o monopol na Ježíše Krista. Rádi bychom vše svedli na ekonomické cykly, které přejdou a zase bude lip, ale neupadejme v omyl - něco se děje se samotnou vnitřní silou evropské civilizace. …
V případě velkých dluhů se panovníci dostávají do úzkých a když selže válka, musejí hledat vnitřní zdroj, kterým je výběr daní. Ten pak uspíší vznik dalších úřadů a centrální organizaci země. …
Mnohé z toho co děláme, přinese plody až za desítky let. Právě teď vytváříme i kus vzdálené budoucnosti. …
Dřív každá oblast – či dokonce jako u nás na Slovácku každá vesnice – měla svůj kroj, ale dnes chodí skoro celý svět v podstatě v jednom typu oblečení, dívá se na podobné seriály a čte skoro totéž. …
Větší část minulosti člověk vytvářel zásoby pro případ, že by něco nebylo. Dnes se naopak přetlak zboží a nakupování stává napůl zbytečnou „rekreací“. …
Ještě před příchodem Lutherovy reformace se rozšířila etika práce jako jedna z křesťanských ctností a reformace tento ideál přijala za svůj vlastní. Nicméně dnes pracuje průměrný Korejec o 39 % víc než průměrný Američan. Jedněmi z velkých civilizačních lenochů se stali Evropané, kteří pracují o něco méně než Američané a o hodně méně (až o polovinu) než Asiaté. Je zajímavé, že úpadek evropské práce jde ruku v ruce s úpadkem modlitby - křivka ročně odpracovaných hodin má podobný průběh jako množství věřících organizovaných v církvích.
Všechny složité přírodní systémy mají i podobné chování. Někdy může malá, správně zesílená příčina způsobit velké následky. Někteří vědci se dokonce domnívájí, že velké složité systémy, jako je naše civilizace, jsou nedeterministické - jejich další osud se nedá odhadnout, protože množství vlivů a vazeb vytváří příliš mnoho kombinací. Často se stává, že po dlouhých klidných obdobích nastávají nečekané změny. Říše kolabují na vrcholu své moci. Třeba japonské impérium dosáhlo svého maximálního rozšíření a největší vojenské síly po Pearl Harboura v roce 1942. Nečekaně rychle se rozpadla i britská koloniální říše. Naproti tomu skoro nikdo před třiceti lety neuvažoval o tak intenzivním rozmachu a budování čínského obchodního impéria od Afriky až po USA.
I bez Fergusona tušíme, že Evropa a USA vstupují do nějakého nového období, ale při četbě jeho knihy si víc uvědomíme, že evropská civilizace není jen souborem skvělých děl géniů, jako byli Bach či Dostojevský, ale mnohem víc pečlivých, promyšlených a fungujících státních i soukromých institucí. Ekonomika, právní stát a obchod jsou větší síly než válka. Historická zkušenost je celkem jednoznačná. Evropské státy stály už několikrát na hraně propasti - v morových letech 14. století, za třicetileté války, během obležení Vídně Turky v roce 1683 a při dalších příležitostech. Je za tím víc než jenom štěstí - evropská : schopnost nakonec (a obvykle po nemalém trápení) nalézt vnitřní sílu k obnově. Čas odepsat komplexní systém jménem Evropa ještě nenastal.
Převzato z:
https://www.sinagl.cz/postrehy-a-komentare/4637-kdy-odepiseme-evropu.html
