Království průměrnosti a vyčuhující školství

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

    Kdo by si vzpomenul na jména ministrů školství? Ne proto, že kormidelníků bylo už nesčetně, ale proto, že se o ministerských činech u táborových ohňů moc nevypravuje. Jako by z nich téměř nikdo nebyl pověstný, až na jednoho opravdu výrazného.

    Jistě, Marcel Chládek… On opravdu pracoval pro školství. Snažil se jednak o návrat systému, bez kterého v této civilizaci žádný resort neuřídíte, a pak o návrat učitele mezi kvalifikované, slušně placené odborníky. Není možné, aby učitel neprodělal pedagogické studium. Není možné, aby učební látka na školách byla každá ves jiný pes. A není možné, aby měl český učitel vydržet všechno po vzoru švédské oceli, a proto nelze ani výplaty učitelů řadit mezi ty nejhorší ve třídě vysokoškolsky vzdělaných profesionálů.

    Slyšeli jsme, že by někdo před Marcelem Chládkem takto souvisle a odvážně mluvil o krocích, které by školství tahaly z kaluže? A viděli jsme někoho, kdo by byl krok za krokem rozhodnutý měnit seznam slov v seznam skutků?

    Pojďme si teď povědět příběh ze starověkých dob: V Malé Asii vládl velice úspěšný král. Okolní tyrani k němu jezdili na exkurze a dotazovali se, čím to, že jemu jedinému se lid nebouří, že nikdo nevede žádnou rebelii a že jeho samotného nikdo nechce svrhnout. Obdivovaný král byl dost skoupý na slovo, ale své politické hosty pozval na prohlídku těžkých obilných lánů. Šli tedy a pozorovali, co vladař dělá. Poctivě se brodil zrajícím polem a každý klásek, který jen trošinku vyčuhoval nad průměrný vzrůst, bez milosti vyškubl. „No, a takhle to dělám se vším,“ svěřil se vznešeným hostům král.