Naléhavá prosba pro příští chvíle

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

Dotlačením všech zemí Evropské unie k povinným (rostoucím) kvótám na počty přijímaných migrantů (ať už jakýchkoli) se směrem do budoucna stalo něco zásadnějšího, než v listopadu 1989. Budeme přehodnocovat, budeme měnit. Neztraťme při tom lidské srdce:

Za čas dojde na rozsáhlé přehodnocování. Příliš dotěrná, manipulativní a normativní unifikace Evropy připomene stavbu, kterou budou lidé cíleně i živelně rozebírat, ledasco přitom spadne, zhroutí se, zvednou se duny prachu, někoho něco zavalí. Myslím, že dojde k opačným demografickým pohybům, než jaké vídáme dnes. Nakonec, každý unáhlený přísun mas staví základy jejich budoucímu, třeba stejně unáhlenému, odsunu.

Se skřípotem se hlaďoučká tvář Evropy, která ovšem nevyzařuje spokojenost, zvrásní bývalými státními hranicemi, které odpovídají přirozenému a mnohokrát obhájenému rozložení národních kultur. Budeme bourat. A potom namáhavě budovat a stavět. Prosím, bourejme jen to, co třeba. Jako, když statik přikáže stržení budovy z důvodu bezpečí jejích obyvatel. A až budeme budovat, hleďme, aby nám předáky nedělali papalášští vyčůránci, lokajští mizerové a fanatičtí vizionáři.

Budeme z ústavy, která má poskytovat záruky bezpečné volnosti, odstraňovat zákony, které uvádějí v platnost nerovnováhu mezi právy a povinnostmi, vedou ke znevolnění většiny menšinami, k šikanóznímu stěžovatelství a k nespravedlivým rozsudkům.

Je známá věc, že společná naštvanost na mocného protektora se po jeho zhroucení rozbije do mnoha nenávistí a ty vyhledají mnoho obětních beránků. My, kteří si říkáme vlastenci s vědomím Krista Ježíše, my, kterým také láli do extremistů, xenofobů a rasistů a posílali i na nás špatně utajované špicly, jejichž aktivismus nás nezřídka vyhazoval ze zaměstnání, ne-li nás tahal k soudu, my víme, jak chutná šikana, snadno ovladatelná omezenost davu a co způsobují vylhané předsudky. My jdeme k úkolu, který má jednoznačnou skutkovou podstatu: Máme se stát tenkým náspem se zelenou alejí, po němž budou v čase nejdůraznějšího přehodnocování hodnot proudit lidé, kam patří, pokud možno důstojně, tedy bez dorážení ustupujících. Máme se stát pomocníky dobrých energií, zelenou linií, kde se budou vyjednávat a dojednávat projekty beze zbraní. Budeme muset pohlídat, aby se nekradlo při kapitálové odluce a při návratu majetků zemím, kde majetky vznikaly. Tuším, že naše úloha v době zrychleného sledu akcí a reakcí bude tkvět ve stavění lávek přes neschůdné propasti, aby lidi, až se budou rozcházet do svých domovů, nikdo nehnal o zlom vaz.

My, kteří máme ženy a děti, si uvědomujeme, že nejstrašnější výjev skýtá ohlušující řev osiřelých matek a srdceryvný údiv ve tvářičce týraného robátka. Každý máme svou vlast dvakrát – někde na zemi a pak ještě v Hospodinově dlani. Udělejme ze svých rukou nápodobu boží dlaně. Stůjme na zemi, ne na něčích zádech, a nenechme nikoho sednout si nám za krk.