O internetové jazykové příručce
Internetová jazyková příručka je výsledkem projektu Jazyková poradna na internetu, č. 1ET200610406. Na jejím vzniku se podíleli pracovníci Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., (Anna Černá, Jan Chromý, Hana Konečná, Hana Mžourková, Markéta Pravdová, Martin Prošek, Kamila Smejkalová, Ivana Svobodová, Ludmila Uhlířová, od r. 2012 Martin Beneš, Jakub Kopecký a Hana Prokšová) a pracovníci Centra zpracování přirozeného jazyka Fakulty informatiky Masarykovy univerzity (Dana Hlaváčková, Karel Pala, Pavel Šmerk). Jde o první jazykovou pomůcku svého druhu. Příručka má dvě části – slovníkovou a výkladovou. Na jejich zdokonalování neustále pracujeme. Pokud budete mít komentáře nebo připomínky k slovníkové nebo výkladové části, zašlete je prosím na adresu poradna@ujc.cas.cz.
Slovníková část
Tato část obsahuje přes 60 000 slovníkových hesel. Vychází z hesláře školního vydání Pravidel českého pravopisu (PČP), Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (SSČ), výběrově jsou do ní včleněna i hesla z Nového akademického slovníku cizích slov (NASCS), ze slovníků neologismů Nová slova v češtině 1, 2 a výrazy z poradenské databáze. K jednotlivým heslům byly zařazeny především údaje, na něž se tazatelé v jazykové poradně opakovaně ptají. U mnohých hesel tedy nejsou uváděny ty, které lze ve slovnících obvykle nalézt (výslovnost, slovnědruhová charakteristika, význam, odvozená slova, dokladová spojení). Na rozdíl od tištěných příruček jsou zde – díky programu ajka, vytvořenému na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity – tabulky tvarů. Slovníková část je pomocí hypertextových odkazů propojena s výkladovou částí. Podrobněji o její struktuře viz Nápověda.
Při uvádění pravopisných podob a jednotlivých tvarů byla respektována Pravidla českého pravopisu a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Některé údaje v nich uvedené neodpovídají současné praxi, protože obě příručky vznikly v první polovině 90. let minulého století, kdy nebyly k dispozici jazykové korpusy ani internetové vyhledávače. Proto lze v internetové příručce nalézt vedle údajů, jež jsou v PČP a SSČ, i další (buď přímo v tabulce tvarů, jde-li o tvar, nebo v položce lze i, jde-li o pravopisnou podobu, s připojeným komentářem v položce poznámky k heslu). Pravopisné, morfologické či jiné informace se mohou v některých heslech lišit i od Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ), který vznikl v 60. letech 20. století. Informace v něm uvedené, které jsou v určitých případech dnes vnímány jako zastaralé, odpovídají tehdejší jazykové normě.
Z možných pravopisných variant byla vždy jedna vybrána jako základní, další jsou uvedeny v položce lze i. U stanovení základní podoby slov řecko-latinského původu, která lze psát jak se s, tak se z, byl východiskem Dodatek k Pravidlům českého pravopisu z r. 1993. Varianty se u této skupiny neuvádějí pouze u dvojic jako fyzika – fysika, analýza – analysa, hypotéza – hypothesa atp. a jejich odvozenin, a to vzhledem k tomu, že se dnes podoby se s užívají v běžných textech zřídka. U heslového slova je odkaz na výkladovou část, která přináší jejich popis včetně stylové charakteristiky.
Slovnědruhová charakteristika se uvádí jen u homonym. Zařazení konkrétního slova ke slovnímu druhu, zejména to platí o slovech neohebných, je totiž vázáno na jeho užití v konkrétní větě, navíc se příručky (slovníky, mluvnice) ve stanovení slovního druhu mnohdy liší. Bez širšího kontextu zpravidla nelze dát jednoznačnou odpověď.
Automaticky utvořené tvary a jejich varianty byly zrevidovány, popř. opraveny. Pořadí variant nepřináší žádnou informaci o stylové platnosti nebo kontextovém užití. O většině variantních tvarů se lze poučit ve výkladové části.
Byly ponechány i tvary, které se užívají zřídka, eventuálně jsou jen hypotetické (např. tvary množného čísla výrazů čich, sluch…, tvary 5. pádu jmen označujících věci, tvary rozkazovacího způsobu). Výjimku tvoří příčestí trpné; to se neuvádí u těch sloves, u nichž se prokazatelně neužívá (např. být, muset, pršet).
Výkladová část
Do výkladové části byly zařazeny především ty jevy, na které se uživatelé češtiny v jazykové poradně ptají opakovaně. Nejde tedy o soustavný, komplexní popis současného systému češtiny.
Východiskem pro jednotlivé výklady byla Pravidla českého pravopisu a současné mluvnice. Na rozdíl od nich jsou některé výklady v internetové příručce podrobnější, ucelenější a zpřesňující (jde o psaní velkých písmen, interpunkci, shodu přísudku s podmětem, skloňování osobních a zeměpisných jmen, o konkurenci přídavných jmen na -ní/-ový a -ivní atp.). Některé informace byly čerpány ze speciálních jazykových příruček, z odborných časopiseckých studií, z českých státních norem i z databáze jazykové poradny. Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky přinášejí, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovným územ. V takových případech je připojen hodnotící komentář a řešení, která doporučujeme.
Výhodou internetové jazykové příručky je, že může být aktuálně doplňována o nové výrazy, zejména pokud jde o výrazy cizího původu, popř. mohou být jednotlivé údaje zpřesňovány. Internetová jazyková příručka byla výrazně rozšířena při přípravě Akademické příručky českého jazyka. Toto první knižní vydání výkladové části příručky vydalo nakladatelství Academia v únoru 2014.
Internetová jazyková příručka byla oceněna medailí MŠMT 1. stupně za zlepšování podmínek pro výuku mateřského jazyka na všech typech škol.
Ukázka z příručky
Oslovení a závěrečný pozdrav
Oslovení
Mezi heslovitým vyjádřením obsahu dopisu (dříve označovaným slovem „Věc“) a oslovením se vynechává mezera o výšce dvou řádků základního textu dopisu. V obchodních a úředních dopisech začíná oslovení vždy od levé svislice a končí čárkou (srov. Psaní čárky ve větě jednoduché), následující text pak začíná malým písmenem. Mezi oslovením a následujícím textem se zpravidla ponechává mezera o výšce jednoho řádku.
Každý oficiální dopis (a rovněž e-mail) je náležité začít oslovením v 5. p. (i v případě písemného styku s institucemi, kdy jméno příjemce neznáme, např. Vážené paní, vážení pánové, Vážená paní / Vážený pane, Vážení, Vážení obchodní přátelé, Vážení partneři, Vážení klienti…). Povšechný pozdrav Dobrý den je v písemném styku považován za familiární. Hodí se pro styk osobní, telefonický, někdy také pro neformální, neoficiální nebo vnitřní e-mailovou korespondenci (např. s kolegy).
Při oslovování má pracovní funkce, např. Vážený pane ministře, poslanče, rektore, starosto, předsedo, řediteli, jednateli, primáři, redaktore, a vojenská/policejní hodnost, např. Vážený pane plukovníku, majore, kapitáne, poručíku, zpravidla přednost před akademickým titulem, např. Vážený pane profesore, docente, doktore, inženýre, magistře (viz kap. Zkratky titulů a hodností a Pořadí titulů). Nižšími funkcemi a tituly obvykle neoslovujeme. Pokud adresát nemá takovou funkci, hodnost nebo titul, oslovujeme ho v dopise Vážený pane a jeho příjmením v 5. p., např. Vážený pane Kučero, Vážený pane Pleskači. Vynikající umělce, tvůrce, interprety lze oslovit i Vážený Mistře (viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). Ponechání příjmení v 1. p. není při oslovování spisovné a považujeme ho za projev značné neformálnosti či neznalosti. To se týká nejen psaných textů, ale i kultivovaných spisovných projevů mluvených – ani tam oslovování 1. pádem nepatří.
Ženy se oslovují přechýleným tvarem své funkce, např. Vážená paní ministryně, poslankyně, předsedkyně, ředitelko, náměstkyně (viz Přechylování), vojenské/policejní hodnosti, např. Vážená paní plukovnice, majorko, kapitánko, poručice (viz Přechylování), nebo akademického titulu, např. Vážená paní profesorko, docentko, doktorko, inženýrko, magistro (viz Přechylování). Pokud adresátka nemá takovou funkci, hodnost nebo titul, oslovujeme ji Vážená paní a jejím příjmením v 5. p., např. Vážená paní Kučerová, Vážená paní Pleskačová. Oslovení žen podle funkce či titulu jejich manžela, např. *paní ředitelová, *paní profesorová, *paní doktorová, či nepřechýlenou podobou titulu, např. *paní docent, *paní doktor, se již považuje za silně zastaralé a nekorektní. Také v případě oslovení slečen, tedy svobodných dívek a žen, se doporučuje zvolit bezpříznakové oslovení Vážená paní (ať už ve spojení s funkcí, či titulem, nebo jen s příjmením).
Není obvyklé oslovovat funkcí (titulem) a příjmením současně, např. *Vážená paní doktorko Nováková, *Vážený pane inženýre Nováku, *Vážená paní ministryně Nováková. V takových případech je namístě oslovovat pouze titulem nebo funkcí: Vážená paní doktorko, Vážený pane inženýre, Vážená paní ministryně.
Oslovování církevních hodnostářů je pevně vázané tradicí a etiketou. Hlava katolické církve je oslovována titulem Vaše Svatosti nebo Svatý Otče (jiné je Svatý otec – viz Velká písmena – jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená). V adrese se pak píše Jeho Svatost papež František. Ke kardinálovi se obracíme prostřednictvím titulu Eminence (Vaše Eminence), v adrese Jeho Eminence, popř. Jeho Eminence nejdůstojnější pán (křestní jméno) kardinál (příjmení). Arcibiskupovi a biskupovi patří oslovení Excelence (Vaše Excelence nebo Vaše Excelence pane arcibiskupe), v adrese Jeho Excelence pan arcibiskup. Preláti a kanovníci se oslovují Vaše Milosti, popř. ještě dalším titulem, např. Vaše Milosti nejdůstojnější pane preláte (děkane, probošte), ostatní hodnostáři pak např. Vážený pane faráři, kaplane, děkane. Biskupové evangelické církve se oslovují Vážený pane biskupe (v adrese Vážený pan biskup), obdobně i další hodnostáři, např. Vážený pane faráři, Vážená paní farářko apod.
Upozorňujeme, že tvary osobních a přivlastňovacích zájmen Vy, Vám, Váš píšeme jako vyjádření úcty a zdvořilosti v dopise vždy s velkým počátečním písmenem, ať píšeme jednotlivci, několika osobám, nebo kolektivu (viz Psaní velkých písmen – obecné poučení).
Závěrečný pozdrav
Závěrečný pozdrav se považuje za samostatný odstavec. Začíná vždy od stejné svislice jako předcházející odstavce. Pozdrav či závěrečná formule na konci dopisu mohou být povahy:
- nevětné, např. S pozdravem, S přátelským pozdravem, Se srdečnými pozdravy, v e-mailu lze také S přáním pěkného dne – za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko,
- větné s pokračováním na dalším řádku, např. Zdraví | Miroslav Koštíř – ani za těmito pozdravnými formulemi se nepíše žádné interpunkční znaménko,
- větné, např. Děkujeme za spolupráci a přejeme mnoho úspěchů. Těšíme se na brzké setkání a srdečně zdravíme. Za těmito pozdravnými formulemi píšeme tečku (v méně formální komunikaci eventuálně vykřičník nebo tři tečky).
Příručku naleznete zde: https://prirucka.ujc.cas.cz/
