Od samého začátku

Autor: Mgr. Patrick Ungermann

Rozkutálela se zrnka. Pocházejí z jednoho snopu. Vyšla z jedné zahrady, z jedné podoby. Dostala se do všech světadílů. Jejich jazyky se několikrát staly světovou řečí. O kom mluvím? O národech – jedni jim říkají indoevropské, druzí árijské. Rozhodl jsem se používat pojem árijské. V Indii totiž bydlí mnohé národy a kmeny, které nepatří do indoevropské rodiny, a nakonec mnohé neindoevropské národy žijí v samotné Evropě.

Antropologům není stále jasné, jestli lidská plemena vznikala v průběhu celého vývoje lidstva. Nakonec se neví ani to, co je to celý vývoj lidstva, jestli pokračuje a jakým směrem. My v lidských plemenech bydlíme. Do jaké míry jsou rasy pouze tělesnou odpovědí na různé životní podmínky a v jaké míře jsou mentálním a kulturním výrazem pospolitosti, o tom se mnoho nemluví. Téma rasové totožnosti je (zejména na Západě) v současné době ohromně zpolitizované. A každá politizace vnáší do tématu dvě nepřiměřené reakce: zatajování a přehánění. Politizací je téma vlastně znemožněno. Každý, kdo se chce přesto tématem zabývat, musí je odpolitizovat a vydat se cestou pravdivého bádání. Dost pomůže ověřený úsudek a selský rozum. Pokud uznáme, že samo lidstvo je mentálním prostředím, a přijmeme, že duševním – duchovním celkem jsou i národní (státní) obce a jakékoli obce prožívané nablízko (lidé v nich skutečně obcují), pak nám plemeno rovněž vyjde jako zprvu menší, sevřená obec a bezpochyby jako mentální prostředí, čehož důkazem jsou nejen společné kořeny jazyků, ale i archetypální postavy původních příběhů, které se promítají do jakýchkoli příběhů navazujících.

Někteří lidé zašli v široké škále argumentačního pole až na sám kraj a tvrdí, že slovo Árja neoznačuje kmen, ale ve významu slova ušlechtilý vypovídá pouze o kultivovaných, duchovně založených lidech ve védském pojetí. Na této myšlence stavějí i ti, kdo tvrdí, že árijští jsou zcela duchoví rasou, lidská těla využívají, ale smrti nepodléhají. Na druhou stranu se podle Hérodota Médové původně nazývali Árjové. Tady už šlo určitě o jistý lid s jistým jazykem a nikoli jen o soubor ušlechtilých jedinců. Věda se zabývá možností, že právě Árjové, kteří se před čtyřmi tisíci lety vydali ze stepí jižního Ruska a západního Kazachstánu na území Íránu a severní Indie, mohli zničit vyspělou městskou Harappskou civilizaci a kulturu. Takový čin jistě podnikl ucelený, pestře rozčleněný lid, který se mezi sebou dovedl dorozumět.

Zda se rozdílné rasy starší doby kamenné vyvinuly už u Homo erectus – člověka vzpřímeného nebo se větví až z rodu Homo sapiens – člověka rozumného, v tom nemáme jasno. Mongolské plemeno jistě existovalo již před 40 000 lety, kdy jeho část pronikla z východní Asie přes Beringovu úžinu na Aljašku a odtud jižněji do obou Amerik. U koster nalezených v Kurganech (mohylové hrobky v černomořské stepi) převažují urostlí lidé s úzkým obličejem a orlími nosy, kteří se jemností výrazu lišili od robustních kromaňonských lidí z Dněperské pánve. Přitom sami kromaňonci už byli vysocí, atletického vzhledu a s bradou vybíhající do špičky, což jejich hlavy prodlužovalo. Širokou podobnost árijského lidu vnímali i staří Řekové bojující s Peršany. Dramatik Aischylos jejich potýkání nazývá válčením sester téže krve. Samotné slovo Írán, vlast Peršanů, odkazuje na starší pojem Árjan, země Árjů. Pojem samozřejmě mohl mít souběžný význam těch, kdo jsou vznešení. Ukažte mi kulturu nebo civilizaci, která by si po dosažení jistých úspěchů nemyslela, že je vznešená. Sami to tak chápeme, kdykoli říkáme, že něco je nebo není možné v civilizovaných (rozuměj evropských) podmínkách.

O tom, že byla árijská civilizace geneticky jednotnou skupinou, může svědčit i vzezření připisované bohům, tedy těm nejmocnějším a snad i nejušlechtilejším. Indra platil ve védské Indii za světlovlasého boha, který zvítězil nad beznosými protivníky s tmavou pletí. V arménském národním eposu jsou světlovlasí stepní hrdinové zahrnuti obdivem. Helénští bozi a bohyně jsou často zlatovlasí a nadlidsky ztepilí. Portréty eupatridů – urozených Řeků vykazují až jistou nordičnost. Tam, kde v indoevropském prostředí kastovní soustava zakazovala sňatky mezi urozenými a neurozenými stavy, často vykazovala elita tělesnost

popisovanou u bohů a hrdinů. V Indii je dodnes v souladu s tradicí světlá nevěsta cennější než tmavá.

Věřím, že zrod lidských plemen a jazykových rodin se vzájemně podmiňovaly. Pokud jsou i dnes naše osudy přirozené, rodíme se rodičům do rodin, jejichž širší vymezení se nazývá rod (je v tobě něco po strejdovi i po babičce) a ještě širší očividnou příbuznost nazýváme národem. Děti ze smíšených manželství jsou rozkročené mezi různými národy a, vzato za správný konec, to pro ně i pro nás bývá obohacující. Pokud jsme z národa, je jeho řeč rodnou řečí našich rodičů nebo alespoň jednoho z nich. Z jazykového hlediska bylo na základě jazykové příbuznosti rozkryto zhruba tisíc slov prajazyka Árjů. Árijská jazyková rodina je nesmírně košatá. Jejími řečmi jsou dnes vymřelé anatolské jazyky, tocharské jazyky, rovněž vyhynulé, indoíránské jazyky, řečtina, italické a keltské jazyky, arménština, germánské jazyky, jazyky baltské a slovanské, litevština a lotyština, ilyrské jazyky, na něž snad odkazuje albánština a venétština, kterou už dnes neuslyšíme. Jelikož je ve velikém světě dostupnější vždycky to bližší, tvoří árijské kmeny a jazyky, až na výjimky, souvislý pás, jehož zmenšeninou je souvislý pás tvořený Slovany a jejich řečmi, až na maďarskou výjimku. I to bych pokládal za podporu tvrzení, že za přirozených okolností se existence plemen a jazykových rodin podmiňují.

Původnější souvislosti mohou samozřejmě zanikat různým vměšováním. Avarský vpád na slovanská území s sebou nesl brutální a hromadné znásilňování žen. Slovanky pak rodily částečné Avary, kteří byli ovšem svými dobyvačnými otci považovaní za otrocký lid. A právě tito zneuznaní zplozenci sehráli v protiavarském povstání důležitou úlohu. O několik set let později přerušil vpád Maďarů do Panonské nížiny slovanskou souvislost v této oblasti, a snad i proto jsou dnes Slováci a Slovinci dva různé národy, ačkoli si jazykově umí porozumět. Vměšování vyvolá směšování, je to běžný jev. Nejsou jen vměšování násilná – válečná. Přemysl Otakar II. byl jistě králem svrchované sebevědomé země a jako takový podporoval sudetoněmeckou kolonizaci českého hraničního hvozdu. Po přílivu Němců, ale i nizozemských pláteníků došlo k částečnému smíšení obyvatelstva a spousta našich buditelů nosila německá příjmení a z částečně německého prostředí také pocházela.

To už se ocitáme u zatím posledního jara evropských národů, jehož mocný pohyb hýbal celým devatenáctým i dvacátým stoletím. Naše plemeno je už několik tisíc let tak široké a rozšířené, že se dávno rozložilo na kmeny a na nich vyrostly větve národů. A tak Karel Havlíček Borovský zpochybňuje touhy panslavistů po jednotné slovanské vlasti, řeči a kultuře i tím, že je přirovnává k touhám po jednotném indoevropanství. Karel Havlíček ovšem neuvažuje jako globalista zahrnující přirozenou totožnost pochybami, nýbrž jako Čech v době, kdy jsou národní soudržnost, kultura a zájmy natolik silné, a to i díky společným dějinám a z nich plynoucím očekáváním, že netřeba se domáhat širších, už méně soudržných celků. Havlíčkovo jaro národů nesouviselo se starodávným vznikem národních území, ale s touhou severo, středo a východoevropských národů po způsobu novodobé státnosti.

Žijeme v čase, kdy jsme schopni si vážit svých domácích mazlíčků: kočky, psa, plazů a rybiček a vůbec nám nepřekáží, že kočka zůstala kočkou, pes psem, a tak dále. My lidé jsme si především lidmi. Máme se mít rádi a ne se zabíjet. Abych v lidství dovedl vnímat vlastní osobnost, pomáhá mi uvědomit si, že si mezi lidmi nesu odkaz svého plemene, v rase odkaz Slovanů, mezi Slovany si nesu češství a mezi Čechy přicházím jako venkovan z pohraničí a mezi sousedy jako já – svébytná bytost. A abych byl schopen kolektivní ohleduplnosti, posiluji se vědomím, že jsem jeden ze sousedů, jeden z krajanů, jeden z Čechů, jeden ze Slovanů, jeden z Árijců a jeden z lidí. Věřte, že provozovat tuhle stupnici nahoru-dolů mi úžasně otevírá oči. Umožňuje mi to nadhled a současně drobnohled. Jelikož lidstvo zanechává v přírodě opravdu tíživou ekologickou stopu, doporučuji stupnici příbuzných a jejich vzájemných vazeb rozšířit. Pomáhejme si jako savci, jako živočichové, jako pozemšťané. A berme ohled na nejširší možné souvislosti s veškerým vesmírem. Celé si to představme. Poznejme s kým a s čím vším souvisíme, poznejme o sobě pravdu.

foto: Obřad ruských rodnověrců; zdroj: Wikipedie