Povstání proti barbarství

Napsal: Ondřej Mrázek

Text vyšel v Literárních novinách 19/2011, otiskujeme se souhlasem autora.

Proti barbarství vládních politiků, které se kromě jiného projevuje v záměru výrazně zvýšit daň na knihy, protestovalo 5. května – symbolicky přesně 66 let po zahájení Pražského povstání – několik desítek lidí. V pravé poledne přehradili Karlův most v oblouku Malostranské mostecké věže barikádou z knih a za pískotu píšťalek a řehtání řehtaček spílali na dálku vládním politikům. 

Vtipně připravený happening zdobily transparenty s nápisy jako například „Daň Prázdných Hlav“, „S Kalouskem mezi barbary“, „Chcete z nás udělat tupé stádo“ nebo s obrázkem velkého Hřbitova knih s hroby se jmény známých knižních hrdinů, třeba Babičky nebo Lolity. Mezi protestující byli i biskup Václav Malý, mim Boris Hybner, herec Jiří Ornest, režisérka Olga Sommerová, socioložka Jiřina Šiklová či spisovatelé Jiří Dědeček a Jiří Stránský.

Zvýšení DPH povede k tomu, že některé tituly, které dnes vycházejí, byť jenom v malých nákladech nebudou vycházet vůbec. „Bude vycházet méně knih, budou méně přístupné,“ řekl LtN nakladatel Michal Rybka. „Nabídka se zploští, zbude jen mainstream, vydavatelé se budou bát experimentovat a někteří to nepřežijí,“ dodal.

„Boj proti blbosti je sice marný, ale povinný,“ řekl LtN předseda českého centra mezinárodního PEN klubu, písničkář a spisovatel Jiří Dědeček. „Nikdo z nás asi nedoufá, že to změní rozhodnutí vlády, ale na druhou stranu doufáme, že přijde jiná vláda. A nechat si všechno líbit zkrátka už není možné. Proto jsme tady, a také abychom vyvrátili ono nešťastné Klausovo tvrzení, že kniha je zboží a knihovna se má vystěhovat na balkon.“

„Já věřím, že ještě musí být nějaká šance to zvýšení DPH zvrátit, protože jinak, jestli to takhle půjde dál, tak by bylo nutné postupovat daleko hrubějším způsobem, a to by nebylo dobré,“ míní knihkupec Milan Trávníček. 

„Je to báječná akce, ptáte se totiž chlapce z 60.let, takže co jiného ode mě můžete očekávat,“ řekl mim Borys Hybner. „Každé občanské vystoupení, i když třeba nemá moc naděje na dialog, je hrozně důležité. Mám pocit, že kumštýři a vůbec lidi, kteří mají vztah ke kultuře, zbytečně vyklidili veřejný prostor, takže jestli se to dá číst tak, že se do něj vracejí, je úžasný vidět, že ještě umíme vtipně a odvážně reagovat. Mně to zase připadá jako v tom devětaosmdesátém, když na Václavák přijeli turisti z Itálie s transparenty a říkali: ježíš, tak už něco dělejte. A všichni si najednou řekli, no jo, už bychom fakt měli něco dělat, Malá Strana je plná trabantů, a my pořád nic. Chci jen říct, že opravdu někdy stačí škrtnout sirkou.“

Dav turistů, který nevědomky dodával akci punc masovosti, zpočátku bezradně postával, ale po vysvětlení smyslu blokády jejími účastníky v několika cizích jazycích vyjadřoval sympatie a pochopení.

„Co se to tu děje, nechte nás projít,“ naléhal například jednatřicetiletý Alexandr Vitulin z ruského Pskova ve své mateřštině, ale po vysvětlení, že jde o akci na záchranu knih, s úsměvem pokýval hlavou a prohodil: „Tak to je jiná, to rád postojím, knihy – to je posvátná věc.“