Příchod bratří ano, příliv zmatků a nápor vraždy ne

Patrick Ungermann

Ne proti lidu: Lid je hlavním tvůrcem dějin. Je to nápis z období 41 let socialistického realismu a nikdo o něj pravděpodobně nebude pečovat, nápis se nechá na betonu zarůst trním. Lid jsou prostí lidé. A, jak říká Karel Čapek, prostý člověk je každý, kdo nemůže svůj vliv násobit mocí svého úřadu. Tedy i lékař, malíř, spisovatel. Takový lid si dovedu představit. Ledajací státníci s takovým lidem ořou, a snad i v upřímné víře, že by si bez nich lid své dějiny zpackal. To mě ovšem naplňuje trpělivou příchylností, ano láskou k lidu, k prostým lidem, k lidem hledajícím a čekajícím. Předsevzal jsem si, že nebudu nic psát proti lidu. A tak, prosím, čtěte i toto kritické zamyšlení. Kritika systémů a institucí nemá nic společného s urážkou lidu, s nějakým dlouhým nosem a jazykem vyplazeným na lid. Cítit obavy, ale neodejít od lásky je velmi těžké, poněvadž strach je opakem lásky. V prvé řadě cítím obavy z chybného systému a ze sveřepých institucí. Dá Bůh a obavy budou rozptýleny. Mě ale říkali: Člověče přičiň se, Pán Bůh ti požehná. A já se následující statí snažím přičinit.

Příklad Karla IV.: Otec vlasti a císař – stavitel nám zanechává v Moralitách odkaz, abychom se ujímali cizinců. Karel IV. si jistě uměl představit lidstvo v mnoha ohledech nejednotné. Nakonec, sám se účastnil válek a sám také velel. Znal, že boží syny a dcery rozdělují, krom politiky, různá pojetí Pána Boha – rozličná náboženství. To v jeho době se ciperský král Petr bál islamizace své ostrovní vlasti. A Karel se jeho obavám nedivil. Znal dějiny křižáckých výprav. Dovedl si tedy představit smrt při náboženských střetech. Ale nesočil, nešturmoval, neagitoval pro potření jedněch druhými. Karlovu mysl příliš opanoval zdravý rozum, než aby z ní mluvilo a konalo ego.

Obavy z islamizace a z politického přesvědčení socialistů: V našich časech už několik desítek let probíhá islamizace Evropy. Umírnění přistěhovalci přivedli na svět děti, které se v mnoha případech zradikalizovaly. Sršatí kazatelé pobízejí své věřící, aby obraceli náš světadíl k učení proroka Mohameda různými způsoby: Rodidly žen, odchodem afrických a asijských muslimů do Evropy, využitím liberalismu ve prospěch stupňujících se požadavků muslimských mluvčích. Radikálové nabádají i své děti, aby šikanovaly nemuslimské učitele

a spolužáky na školách. O tom mám zprávy z „Velké“ Británie. Hromadný terorismus a sabotáže mají být pro „boží bojovníky“ odpovědí na tzv. urážky islámu. Jinak věřící člověk je pro tyto lidi nevěřícím, nepotřebným. Na tomto místě bude užitečné se seznámit s Omarovou smlouvou, čili s dokumentem, který ve všech ohledech nadřazuje islám a jeho muslimy nad jinověrce a jejich hmotnou i duchovní kulturu. Ve smlouvě, která vymezuje životní podmínky pro jinověrce na muslimském nebo muslimy dobytém území se píše: Křesťané a židé nesmějí stavět žádné kostely, kláštery ani jiné církevní stavby. Církevní stavby křesťanů ani židů se nesmějí opravovat, ve dne ani v noci, ty z těch, které se budou rozpadat, nebo jsou umístěny ve čtvrtích muslimů. Nebudeme poskytovat přístřeší špehům v kostelech nebo našich obydlích, ani je skrývat před muslimy. Nebudeme učit Korán naše děti. Nebudeme praktikovat naše náboženství veřejně, ani k němu nikoho konvertovat. Nebudeme nikomu našeho druhu bránit ke vstupu do islámu, pokud si to bude přát. Budeme prokazovat respekt muslimům, a povstaneme z našich míst, pokud si budou přát sednout. Nebudeme se snažit připomínat muslimy napodobováním žádného z jejich oděvů, pokrývek hlavy, turbanu, obuvi, nebo účesu. Nebudeme mluvit jako oni, ani přijímat jejich vznešená jména. Nebudeme používat sedla, ani se nebudeme opásávat mečem, ani nosit žádnou jinou zbraň. Nebudeme vyřezávat arabské nápisy na naše sedadla. Nebudeme prodávat kvašené nápoje. Nebudeme ukazovat naše kříže, ani naše knihy na cestách, ani trzích muslimů. Budeme používat zvony v našich kostelech jen velmi tiše. Nebudeme mluvit hlasitě při bohoslužbách nebo v přítomnosti muslima, ani nebudeme mluvit hlasitě při vyprovázení mrtvého. Nebudeme používat světla na žádné cestě muslimů nebo na jejich trzích. Nebudeme pohřbívat naše mrtvé blízko muslimů.

Nebudeme si brát otroka, který byl přidělen muslimům. Nebudeme stavět domy vyšší než domy muslimů.

V začínajícím století dalo evropské soudnictví, byť nevědomky, Omarově smlouvě několikrát za pravdu. Jeden příklad za všechny se týká rakouského venkovana, který si po ránu u sečení trávy jódloval. V nedaleké mešitě právě probíhala bohoslužba. Muslimové, zřejmě neznalí folklóru ve Východní marce, zažalovali venkovana, že si svým halekáním tropí žerty z muezzinova svolávání k obřadu. Rakouští soudci cizincům ve víře a do jisté míry i v pojetí spravedlnosti nevysvětlili, o jaké šlo nedorozumění, ale Rakušana na místě a snadno odsoudili k pokutě. Snad i s ohledem na to, aby se sám soud nedostal mediálně nebo aktivisticky do řečí.

Řekl bych, že pozoruhodnou překážkou skutečně ohleduplného postupu při náporu migrantů jsou volební úspěchy evropských socialistů. Pavel Mach píše, že socialismus – komunismus je zatím poslední křesťanskou herezí. Víme, že Bůh otec má jako dobrý otec všechny lidi i světy rád. Jeho láska bere ohled na osobité a účinné cesty každého z nás. Bůh nemůže být rovnostář, tvůrce těsných kolonek a norem. Všechny spořádat do latě, aby ze stejné startovní čáry všichni občané dospěli k předem definovanému blahobytu, i kdyby stokrát nechtěli a s definicí blahobytu nesouhlasili, to je častá cesta socialismu. Dovtipuji se, že socialistické proklamace vidí spravedlnost poněkud primitivně, rozpočítanou na způsob první-druhá. Třeba tak, že mívají záměr mít mezi politiky stejný počet žen a mužů. Já, který nejsem socialista, namítám, že nezáleží na tom, kolik je ve vládě pimpulů a kačenek, ale na tom, kolik je tam otevřených hlav a čestných srdcí. Při téhle hře na stejný počet červených a modrých panďuláků snadno dojde na situaci, kdy se třeba ve veřejné správě uvolní jedno jediné místo, ale bystrou ženu tam do práce nemohou vzít, jelikož by počet pánů a paniček přestal být v rovnováze. Neboli křečovitá snaha o to, aby byla pohlaví na pracovišti padesát na padesát, ve výsledku těžce diskriminuje chytré lidi s momentálně špatným pohlavím. Jaký to výsměch původní vizi! Takové rovnostářství si klade za cíl uplatnit jedno plošné měřítko bez rozdílu. Pokaždé přitom hrozí, že ochrání zákonem danou obecnou lidskost při nepochopení a útocích na konkrétně prožívanou lidskost tady a teď.

Radikální muslimové demonstrovali své požadavky v Londýně jasně.

Svědomí koloniálních mocností je narušené: Když Španělé, Portugalci, Britové, ale i Francouzi, Belgičané, Nizozemci, Němci a jiní objevovali ostrovy a celá souostroví v teplých mořích a rozsáhlé pevniny včetně světadílů, vytvářeli na nich své koloniální panství. Kdo se stavěl kolonistům na odpor, byl většinou smeten ze stolu dějin. Přiznejme, že původní

obyvatelé, jejich představy o životě a Bohu nedostali šanci obhájit si své opodstatnění. Tasmánci byli vyhubeni zcela. Vezměme si strašlivou otázku v očích dětí, maminek a tatínků: Proč se nám to děje? Co s námi bude dál? Jedny internetové stránky hlásají, že nezákonné přistěhovalectví započalo už v roce 1492, a je to z pohledu Indiánů strastiplná pravda. Před vstupem do Evropské unie jsem v Českých listech varoval, abychom své svědomí nespojovali se svědomím bývalých koloniálních velmocí. Kdo trošku rozumí světským dějinám, ví, že každou setbou si strůjci připravují sklizeň.

Subsaharská Afrika doplácí i na volný trh: Co se dnes děje v takzvané subsaharské Africe? V polovině osmdesátých let zkusily místní země zavádět ekonomiku volného trhu. Nechme peníze, ať běží. Otevřme hranice cizímu zboží. Kompas neviditelné ruky trhu ukáže, co dělat. Vzpomeňme, jak u nás o deset let později ekonomika volného trhu vyřadila ze soutěže náš dobře si stojící potravinářský průmysl. „Těmto lidem bylo řečeno, aby začali soutěžit s těmi nejúčinnějšími zemědělskými systémy na světě, což prostě nemohli.“ To se píše v americké studii Proceedings of the National Academy of Science, jejíž závěr zní, že volný obchod v Africe prohlubuje hlad. Tamní rolníci často pracují jako pospolitost bez osobního vlastnictví půdy. Jako pospolitost se umí uživit tisíce let. Když ale země doveze na trh dvakrát levnější rýži odjinud, zhroutí se konkurenceschopnost místních pěstitelů. Najednou nemají zákazníky. Nato udeří sucha a v následující neúrodě, kdy rýže ze zahraničí už laciná být nemusí, sklátí obce hladomor. Tady zmíněná studie prostě a jednoduše navrhuje cla. Postavte si hradbu proti volnému trhu. Tato hranice a toto clo tě neuzavírá před mezilidskými vztahy, před výdobytky vědy, technologií a před znalostmi. Tato hranice je čistě hospodářské opatření s nezbytným přihlédnutím k rázu krajiny a svérázu lidí, kteří ji obdělávají. Její smysl je chránit tě před ekonomickou vydřidušizací, před výprodejem výrobních míst, prostředků a sil. V této hranici nejsme ve vězení, ale ve smyslu jejího účelu doma. Nakonec sama Evropská unie má až neuvěřitelně dlouhý seznam kvót na vnitřní rozvoz zboží. To rozhodně není volný trh.

Pozorný pohled na přistěhovalce: Když se dobře podíváme na obrázky s uprchlíky nejrůznějšího ražení, uvidíme mezi nimi i lidi s dražšími mobilními telefony, lidi s bříškem, které rozhodně má z čeho trávit, uvidíme subsaharskou ženu v jakostní prošívané bundě a riflích, v cele předběžného zadržení uvidíme černocha ve výletním obleku a můj tatínek nemohl skrýt údiv, když mi líčil, jak tlustý pán z Konga žádal v Maďarsku o azyl. Tihle lidé zřejmě neběží o život a spadají do kolonky ekonomických přistěhovalců, a je to pořádně velká kolonka. Před lety se dal opět s mým tatínkem do řeči Turek, a rád líčil, jak v Německu moc pracovat nemusí a i tak se má dobře. Je třeba si uvědomit, že leckteří z ekonomických migrantů jsou vlastně lovci peněžních podpor z rozvinutého sociálního systému v evropských státech: Prostě jsme slyšeli, jak se máte dobře. Neptáme se, jak jste toho docílili. Jsme tu a chceme se mít dobře s vámi. Buďto se s námi o svůj standard podělíte, nebo… Když sledujete záběry z napadené jižní Itálie, kde dav migrantů tříská do semaforů, převrací popelnice, zapaluje vozy, bije kamením do oken, obsazuje domy a nevyhýbá se znásilňování, když tohle vidíte, ozve se ve vás jednoduchý obranný reflex (musíme se jim ubránit). Následuje ohromující údiv: Jak málo chrání své plátce policie, celníci, vojsko.

Obživa vinou a strachem: Odpověď se částečně skryla do pozadí jednoho příběhu. Před dvaceti dvěma lety jsem čtvrt roku naprosto zákonně pracoval v západním Bavorsku. Dívce, kterou jsem si oblíbil, jsem se zpovídal z radosti a vděčnosti za to, že jsem se narodil a rostl v Čechách. V krásné, rozmanité zemi s lidmi vyzrálé kultury. „Ale to je u vás taky,“ povídám své Angelice. „Víš, je těžké být Němkou,“ posteskla si. Víc neřekla a já ji okamžitě pochopil. Co myslíte, mají se za Hitlera zodpovídat i ti, kteří jej nepodpořili a ti, co ho nezažili? Zkušenostně vzato, dopad viny z pokolení na pokolení určitě snižuje obranyschopnost. Naplňuje se tím jakési světské odčiňování vin minulosti, ve kterém ale cyklíme a ještě jsme se nepohnuli kupředu. Skutečnou cestou je prožité pokání a docílené odpuštění. V Německu ještě zůstaňme: Sklíčený pisatel zpravil svého lékaře o výjevu na náměstí před obchodním domem. Subsaharští muži se tam srotili, nejdřív nesrozumitelně bučeli, načež začali vykřikovat, že Němce pozabíjejí. Nikdo z původních obyvatel se prý na nic nezmohl. Lidé to chvíli pozorovali, a pak dělali, že nic nevidí. Co je tohle za strach? Myslím, že vím co. Je to strach z domácích institucí, které provozují takzvanou politickou správnost. Vzpomeňte, jak jsme se nemohli v „táboru míru“ dovědět o hospodářských průšvizích a o celkové nevolnosti.

Místo toho nás večerní zprávy zavedly do města, které buduje školu, do ulice, kde se staví chodník. Zacházení s občanem, divákem a posluchačem spadalo pod požadavek myslet politicky, což znamenalo: pečuj o kladný vztah k socialistické vlasti a nekritizuj, jinak máš průšvih. Vlastně to samé se dnes nazývá politickou správností. Nekritizuj, abychom tě jako xenofoba, rasistu, radikála, extremistu nemuseli převychovat. Jistě, zmíněná klasifikace těmi fuj taibl pojmy nemusí odpovídat holé skutečnosti. Nařčení mohou být všudypřítomná a pomluva je rychlejší než smrt.

Migranti vnikají do Maďarska.

Dvě možnosti, jak mládnout pro svou zemi: Evropská unie ve svých unijcích stárne a vymírá. Stav věcí lze řešit obrodou nebo náborem. Obroda spočívá v tom, že se vyzkoumá, co by domácí národy přimělo k rozrodu, a to se začne uskutečňovat. Rizikem je, že ke stoupání populační křivky i tak nemusí dojít. Nábor je přemístění lidí odkudsi do domů, obchodů a pracoven v Evropské unii. Z hlediska náboru může být příliv migrantů požehnáním, které s sebou nese vážná rizika. Bude nás víc? Budeme to skutečně my, koho bude víc? V jistých případech ano, ale radikály prováděná islamizace Evropy a zábor teritorií v Evropě spíš mluví o opaku. Ovšem politické špičky se v takzvaných klíčových zemích EU rozhodly pro nábor bez diskuse. Projekt názorově pojistila politická správnost.

Sami rozhodněme, kdo se u nás dočká všestranné pomoci: Pokud středoevropští unijci nepřijmou diktát a nepodlehnou tlaku ze Západu, mohly by vlády České republiky, Slovenska, Polska i Pobaltských zemí pomoci těm, kdo pomoc potřebují jako nejmenší z malých. Záměr neodebírat jakékoliv vyloděnce v Itálii a v Řecku, ale zřídit už v Sýrii a jinde, odkud lidé utíkají, aby spasili život, střediska, kde si budeme sami vybírat uprchlíky a už tam je učit základům naší řeči a kultury, takový záměr je chvályhodný a já mu budu nápomocen. Je odůvodnitelné, proč bychom se rozhodně měli ujímat křesťanů. Oni se v Sýrii, v Iráku, v Libyi a částečně v Egyptě stali mučedníky pro víru, na které stojí mnohé principy státnosti evropských zemí. Křesťané k nám nepřivedou Omarovu smlouvu. Nezakáží nám prodej vánočních pohlednic, přípravu na Vánoce a Velikonoce ve školkách a školách. Nebudou žádat vládu, aby se naše ženy zahalily, a nebudou oblepovat městské čtvrti cedulkami, že tady drží územní kontrolu právo Šaría. Jistě i přičiněním příchozích křesťanů zesílí naše víra a péče o kostely, o památky ducha i hmotné kultury, pomůže těmto stavbám vyhlížet snesitelně.

Ano, Mauglí řekl: „Jsme jedné krve, ty i já.“ Jak ale přijímat statisíce až miliony migrantů? Oni odešli a přišli. Nedali nám možnost volby, neoptali se: Chcete nás? A kolik z nás? Nemají doklady. Jsou to strachuplní, vyděšení Syřané, Iráčané a Libyjci, čili dobří Arabové, nebo jsou to Arabové zlí: pohrdaví islamisté s jedinou vizí jediného možného – toho svého, kvůli čemu se tam u nich vzájemně pobíjejí? Bůh to ví a čert to ví. My bychom v zájmu starosti o své dobro byli rádi, aby to věděl čistě Bůh. Poněvadž čert v tomto případě není jen pokušitel, je to

ozbrojený vrah. Dobré by tedy bylo, aby se migranti v jednotlivých zemích v Evropě nerozptýlili, aby zůstali na dosah úřadům, které budou dohledávat jejich skutečný původ a předchozí zázemí. Taková bezpečnostní opatření budou jistě stát daleko víc peněz než celá výživa poutníků za lepším příštím.

Co opravdu pomůže: Skutečným klíčem k zastavení mnoha běženců není jejich plynulý odběr zakrátko přelidněnou Evropou. Jde o to zastavit války. Příběh jednoho syrského lékaře zní: Už jsem nemohl vydržet, že musím sbírat těla potrhaná barelovými bombami. Proto jsem v České republice. Dodejme, že utekl do země, kde se barelové bomby vyrábějí… Dokud budou výrobny zbraní v soukromých rukou, budou se zbraně prodávat jako cukr – všude, kde je o ně zájem. Zestátněná výroba zbraní, a to pouze pro potřeby státního vojska, proudění zbraní k různým bojůvkám výrazně omezí. A jednou se snad dohodneme i na tom hlavním – na zákazu použít zbraně proti člověku. Až budou lidé té moudrosti, že válku, včetně náboženské, odvrhnou jako hrůzostrašné bláznovství, dopovíme si celou pravdu o bratřích a sestrách.

Lidskost je to lepší i to horší v nás: Kdo cestuje, vidí víc. Vidí, že lidská plemena a etnika se nejen liší barvou pleti a doplňkovou tělesnou stavbou. Cestovatel uviděl, že napříč rasami je z člověčích obličejů čitelná lidskost. Že někdo od nich vypadá jako někdo od nás. Že gestům a mimice, až na drobné kulturní odlišnosti, porozumíme. Že z projevu odvodíme, jakou náladu si lidé sdělují. A hlavně děti. Když už máte děti a chcete je milovat, bude vám každé dítě na světě blízké a milé, jako to rodné. Pořád svým žákům opakuji, že lidskost je to lepší i to horší v nás. Nám má jít o to, posilovat to lepší láskou a takovými zákony, pod nimiž je volnost. Současně máme umenšovat naše horší stránky neúčastí na machinacích kupecké civilizace, neúčastí na tyraniích, neúčastí na fanatismu a účastí rozumu a citu na našich životech. Těžko se lidem pomáhá při strachu z lidí. Lehce si pomůžeme v míru a při dobré náladě.