Přímluva za svobodu slova

autor: Mgr. Patrick Ungermann

To, co chci pro sebe,

chci také pro tebe.

Řekni si k tomu své

a nech mě mluvit,

prosím Tě.

Mám návrh, který by všechny činorodé síly v naší společnosti podnítil ke špičkovým výkonům. Navíc nepřicházím s novou věcí a nejsem první, natož poslední, kdo s ní kdy přišel a ještě přijde. Ať se vydá zákon, který by zaručoval svobodu řečeného a psaného slova ve prospěch veřejného zaznění jakéhokoli názoru, kromě pomluv, na kteroukoli věc. Tím pádem by zřejmě došlo k jasnějšímu rozvrstvení a tedy ke zpřehlednění naší politické scény. Víte přece, že tuze opatrné řeči každému hned (například v čase volby) nenapoví, kdo je kdo. A stejně prakticky řečeno nemá cenu mudrovat nad tím, jak jsou ilegální hnutí každým rokem obezřetnější, když jim byly ilegalita a s ní související jistý druh obezřetnosti vnuceny zákony. Oč lépe by byli všichni radikálové na očích, jestliže by se směli se svými vizemi účastnit veřejného života, a jak by se, panečku, musely státotvorné politické strany snažit, aby si v prostředí skutečně volné politické soutěže uhájily přízeň veřejnosti.

Vzato z jiného konce je znevýhodňující, jestliže stát, který vybírá od všech daňových poplatníků daně, nezaručuje úplně všem daňovým poplatníkům možnost beztrestného vyslovování a šíření názorů. A pak, nedějí se občas neodpustitelné křivdy na lidech, kteří bývají vtaženi do politických procesů, bývají usvědčeni z propagace hnutí směřujících k potlačování demokracie, souzeni a odsouzeni k pokutám nebo k odnětí svobody, ačkoli celou věc mysleli jinak, nerasisticky, nefašisticky? Nakonec, sama demokracie je přece lidovláda, neboli jeden velký veřejný život, jedna velká rozprava a jedno velké referendum. Referendum je vůbec všedním nástrojem lidovlády. A pokud zákonodárci způsobí, že referendum není běžné a klopotně bychom se k němu dopracovali, pak jsou to oni, zákonodárci, kdo směřují k potlačení demokracie a ze znění zákona je čeká soud.

Nejsem zdaleka první, zdaleka ne poslední, kdo touží mít ve své zemi úplnou, tedy spolehlivou svobodu slova, i když uznávám, že něco tak dalekosáhlého nelze zařídit ze dne na den. Však ani nemluvím o nějakém několikadenním ultimátu. Karel Havlíček Borovský před více než sto padesáti lety napsal: „Vlastně by mělo býti svobodno o všem mínění své přednésti, všechno posuzovati a za pouhé mínění své neměl by nikdo trestům podléhati jiným, než opět mínění veřejnému.“ A Platón před dvěma tisíci a třemi sty lety vyjádřil názor, že pravda se nejpravděpodobněji vyjeví v rozpravě. V listopadu 1989 většina národa dveře do myšleného světa svobodné rozpravy značně pootevřela. Jenže právě s pootevřenými dveřmi se to má tak, že je silnější průvan buďto otevře dokořán, nebo znovu přibouchne. Záleží na tom, z které strany průvan zavane.

Obrázek:

Smrt Sokratova (francouzsky: La Mort de Socrate) je obraz francouzského malíře Jacquese-Louise Davida z roku 1787, který zachycuje antickou událost, kterou je smrt slavného řeckého filosofa Sokrata, kdy je odsouzen k trestu smrti a zvolí smrt vypitím odvaru z bolehlavu. Malba je v současnosti vystavena v Metropolitním muzeu umění v New Yorku v USA.Smrt Sokratova (francouzsky: La Mort de Socrate) je obraz francouzského malíře Jacquese-Louise Davida z roku 1787, který zachycuje antickou událost, kterou je smrt slavného řeckého filosofa Sokrata, kdy je odsouzen k trestu smrti a zvolí smrt vypitím odvaru z bolehlavu. Malba je v současnosti vystavena v Metropolitním muzeu umění v New Yorku v USA.