Promyšlený a krutě důsledný totalitní stav
Autor: Mgr. Patrick Ungermann
Středoškolský učitel základů společenských věd dostal pochopitelný úkol: vybrat do každé třídy citát z pera nebo ze slov významných osobností. Úkolu se zhostil s přihlédnutím k tradičně filosofickému a k tradičně duchovnímu (křesťanskému) ovzduší evropských kultur. Citátem z díla Rudolfa Steinera ale narazil. „Popření Krista – to musí nazvat duchovní věda neštěstím,“ praví myslitel. A byl to jediný citát, který ředitel školy červeně škrtl. Červenou se škrtají chyby. Kde tedy nastala chyba? Prý nelze propagovat určité náboženství, protože by se jiné věrouky mohly urazit. Na tom místě si učitel do deníčku poznamenal: „Ježíše křižují všude tam, kde ve snaze nevyzdvihnout jedno náboženství nesmíme vyzdvihnout žádné náboženství.“ V druhém sledu připravuje pedagog papír s citáty základních představitelů všech světových náboženství a nechá se překvapit, zda zvítězí rozum, cit a bytostný demokratismus, nebo přísný zákaz. Kdyby zákaz, stav věcí by nahrál jinému citátu, tentokrát z díla Karla Havlíčka Borovského: „Jedna nepravda ze sebe rodí tisíce jiných a jedna libovůle zruší na tisíce pravd.“
Tady již učitel opustil budovu školy a míří k veliké obavě ve světovém měřítku. Rozdílné libovůle – totality většinou krvácely nedostatkem hmotného zajištění a nedostatkem dobré vůle ukázněně organizovat tuze velikou říši. V případě celosvětové vlády, bohaté ze zdrojů celého světa, by ovšem mohla vzniknout totalita velmi bohatá, zmapovaná nejžhavějšími technologiemi a lidstvo zkrotlé konzumní subkulturou a hrozícími fuj tajxl nálepkami by taková neomezená moc mohla otravovat i déle než pověstných šest, čtyřicet jedna a sedmdesát tři let.
Lze vystopovat jisté znaky budoucí totality? Věřím, že lze:
1) Bude to libovůle protinárodní. V tomto smyslu hovoří o ředění a měkkém vyhlazování národních totožností v Evropě nejen známý myslitel a literát Benjamin Kuras, ale i Milan Glaser ve stati O imigraci jinak: „Populační divize OSN (UNPD) uvedla již v roce 2 000, že „Evropa bude do roku 2025 potřebovat 159 milionů imigrantů“. Poukaz na potřebu a nezaokrouhlená číslovka prozrazují, že je řeč o konkrétních plánech. Ideový tvůrce Evropské unie, rakouský hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi (1894 – 1972), hovořil již v roce 1923 o vzniku „míšenecké rasy budoucnosti“, aby mohly být evropské národy sjednoceny pod jedinou vládou. Jméno tohoto muže, který byl držitelem také československého pasu, protože vyrůstal na zámku v jihočeských Poběžovicích, obvykle nebývá příliš zmiňováno v učebnicích, ani v médiích, třebaže to byl právě on, kdo již ve dvacátých letech minulého století formuloval ideu Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jejímž uskutečněním roku 1950 začal proces dnes nazývaný „evropská integrace“, a mimo jiné přišel také s tím, aby se Beethovenova Óda na radost stala hymnou Evropy.
… V mediálním přítmí se postava Coudenhove-Kalergiho patrně nenachází nedopatřením. Ideje, které formuloval ve svých spisech, jsou totiž - mírně řečeno - zarážející. Např. v knize Praktischer Idealismus (Paneuropa Verlag Wien-Leipzig, 1925) předpovídá odstranění národních kultur původních obyvatel Evropy a vznik nové „negroidní euroasijské rasy“, ovládané elitou, kterou nazývá německy führernation. Tyto a mnohé podobné výplody formuloval člověk, k jehož odkazu se Evropská unie hlásí a zřejmě se je pokouší uskutečňovat.“ Bez veškerých komentářů pojďme směle dál.
Lidé citliví na volnost projevu poznají totalitu neprodleně. Poslechnou si několik medializací, třeba televizní zprávy, a když se jim udělá nevolno z prvoplánových výroků typu: seznam se s nepřítelem, poznej svého přítele, není možné dál o přítomnosti totality pochybovat. Ti lhostejnější mohou nicméně totalitní vlnu rovněž spolehlivě ucítit. Kde? Ve spotřebě. V obyčejném konzumu. Ačkoli jsme mívali jenom státní hospodářství a náš automobilový, potravinářský, chemický a obuvní průmysl patřil ke špičkovým svého druhu, pořád v tom socialismu chybělo zboží (potíže v dodavatelsko-odběratelských vztazích), všude to bylo, navzdory transparentům, šedivé. Šedivě a uniformně se stavělo a do jisté míry se tak i chodilo. Šedé byly fráze a frázovité byly oficiální mezilidské vztahy. Neoficialita vzbuzovala veliké nadšení a velké podezření.
Totéž vnímám v současnosti. Přes veškeré skoro tržní hospodaření vidím nedostatek netuctového zboží (nedostatečné dodavatelsko-odběratelské vztahy). Jakost zakoupeného prudce klesá, hranice použitelnosti se blíží dvěma letům záruční lhůty. A stran té šedivosti – uniformity: Všimněte si, jak bezkulturně, bez svérázu se staví moderní domy. Proč musí tzv. pasivní budovy vypadat nejlépe jako černo-šedo-bílé krabice? Proč má být posledním šlágrem podnikatelského baroka na klíč čistě pět prototypů, které od sebe stavební katalogy opisují? Proč musí být lidé oblečení často do bezpohlavních gatí a teplákových souprav nebo do tahacích mikin s kapucí v šedém odstínu? A je nezbytné, aby cenově dostupné voňavky byly cítit stále stejným lihem? I tohle je šedivost. A ta oprýskaná – fyzická šedivost může okamžitě nastat u budov, jejichž účel nebude „pořádkům“ po vůli.
2) Přetištěnými citacemi z dílny duchovního otce soudobé Panevropy jsem vlastně prokazoval, že nová totalita bude neuvěřitelně rasistická. Ne ve smyslu vítězství jedné rasy nad jinými, ale ve snaze zlikvidovat všechna lidská plemena. Proto také už dnes získalo slovo rasismus úchylný význam. Rasismus dnes bývá nacházen už v samotném upozornění, že se lidstvo rozpadá do přirozeně utvořených plemen. To je logicky nesmysl, ale jako strašák na lid funguje bezvadně.
3) Nová totalita bude zpočátku prohlašovat jakési všelidské náboženství (zdůvodněné globalismem), nakonec ovšem veškerá náboženství zakáže. Lidé, v jejichž zájmu je, abychom se tolik nesoustředili na příliv zejména arabských-muslimských migrantů do Evropy, tvrdí, že migrace je jen jedna z ožehavých situací. A většinou v druhé větě přeladí na obavy z Ruska. Také si myslím, že takzvaná uprchlická krize je jen jeden výmol z mnoha. Nicméně nepřeladím v druhé větě na Rusko, ale ocituji pár myšlenek Karla Gotta: „Politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace.
Jde o osoby, které tím pádem určují, kdo bude dělat politiku, a to ostatní už je jenom velké divadlo. Dal bych několik příkladů z historie. Pět synů jednoho slavného frankfurtského bankéře si rozdělilo sféry vlivu - jeden zůstal v domě svého otce, druhý odešel do Londýna, třetí do Paříže, další do Vídně a poslední do Neapole a financovali všechny znepřátelené strany v napoleonských válkách.“
Pokus o ovládnutí světa, celého glóbu, je od nepaměti lákavý pro všechny, kdo vidí smysl života v ovládání ostatních těl. Oduševnělý člověk má pojem o duchovních veličinách v podobě sebezušlechtění, modlitby a odpouštění jako součásti duševní hygieny. A ano, oduševnělí lidé bývají inspirovaní náboženstvím. Věnují se pak spíš činnostem milým Bohu, než těm, které si zamiloval císař. Toto císař odjakživa považoval za veliké nebezpečí. A bral si náboženství na mušku. Znovu se to bude dít. Ale jak? Francouzskou revoluci, v daném případě nezbytnou a poučnou tragédii, stále mnozí oslavují jako výhru lidovosti, výhru sociální – socialistickou. Francouzská revoluce odvrhla i náboženství, ale lid začal bez víry vlčet. Proto dalo „pár moudrých hlav“ myšlenky dohromady a na světě bylo osvícenské všenáboženství. „Ať už jdou všichni k čertu!“ rozčiloval se jeden pán nad mohamedánsko-křesťanskými třenicemi. Pravda je, že následující cesta skutečně půjde k čertu: Zákaz všech věrouk by byl z hlediska hlubokého prožitku i vžitých tradic neproveditelný. Myslím, že dá „pár moudrých hlav“ myšlenky dohromady a povstane z toho všelidské (globální) náboženství. Nebude odporovat konzumu (postaví se za císaře), bude papírově snášenlivé i svobodomilovné, byť jediná vládní pravda bude ta jeho. Všechno ostatní bude předmětem medializace se záporným znaménkem.
Jenže pro hloubku prožitku a pro zažité tradice se nepodaří zalidnit novoosvícenské, novopozitivistické, novomaterialistické náboženství s bohem bez tváře. V té době bude „znamení bestie“ natolik panovačné, že věrouky vezmou nakrátko za své. Už o nich ani slovo, jinak si ve společnosti neškrtnete, nevyzvednete si výplatu a půjdete na „převýchovu“. Jistě nastane řízený, přetvařující se a strachuplný mír. A pak to rupne! To bude zlé i dobré zároveň. To bude mela. A dojde na zázraky a každý bude prorokovat.
Nakonec všeho se nabízí otázka, pochopitelná, oprávněná: A kde máte, milej zlatej, důkazy, že se tahle totalita na nás peče. No, kde bych je měl? Podívejme se na jejich konkrétní nedostatek z jiné strany: Kdybych je měl, to už bychom mohli stát před soudem a odhalené zvůli účinně odporovat, viďte.
