Zatímco do české země zatíná drápy dvouocasý lev, ochráncem Ruska je už po staletí impozantní medvěd. Jako jeden z vůbec nejstarších slovanských symbolů, mocný a úctyhodný medvěd byl v dávných dobách vnímán jako vtělení nejhlavnějšího z pohanských bohů Peruna. Když do Ruska v roce 988 přišlo křesťanství, pohanští kněží byli vyhnáni, vyvražděni, jejich místa uctívání znesvěcena, jejich idoly zničeny. Ale ani vztyčení kříže nedokázalo prastarou mytologii vymýtit docela a obraz medvěda zůstal v lidském vnímání nezměněn a součástí lidové kultury.
Bůh Perun (zdroj)
Ve středověku bylo obvyklé potkávat na cestách kočovné herecké skupinky, které s sebou vodily medvíďata, a ta pak učili zábavným kouskům. Medvědi kteří tančili, medvědi rozmazávající si po mordě líčidla jako mladé ženy, medvědi nosící na ramenou vědra s vodou, ti všichni byli k vidění. Tančící medvěd byl oblíbenou atrakcí koneckonců i ve střední a západní Evropě, dnes bychom odsoudili tyto praktiky jako týrání zvířat. Stejně tak bylo zvykem pořádat na zamrzlém povrchu řeky Moskvy medvědí zápasy. Při nich bylo zvíře poštváno proti neozbrojenému muži. Pokud ten jej přemohl, mohl počítat s poctami a bohatými dary od samotného cara. Méně odvážní se mohli spokojit se souboji během karnevalů a lidových oslav, při nichž se mohli postavit jiným mužům, kteří si nasazovali medvědí masky. V mnoha koutech Ruska se takovéto zábavy udržely až do devatenáctého století. Existují zprávy o tom, že v té době již téměř profesionální krotitelé dokázali přimět mohutná zvířata k hraní krátkých divadelních představení, většinou zesměšňující vládní úředníky.
Dobový politický vtip, v němž se anglický lev ptá ruského medvěda, co přesně zamýšlí s jejich společným přítelem - kočkou Persií
Medvěd se objevil ve znacích důležitých měst, například Novgorodu, kde reprezentoval stojící stráž, Permu a Jaroslavle, kde odkazoval na vítězství skutečné víry nad pohanskou. Zajímavé je, že jaroslavský znak nesl náznak násilí, zatímco Perm ukazoval na klidnější přijetí křesťanství. Medvěd se objevil i v samotných kostelech, na freskách a na ikonách. Ikony světce Sergeje, patrona Moskvy, jej často zobrazují se zkroceným medvědem po boku. Církev však s medvědem musela věčně zápolit. Na její nátlak bylo vodění medvědů po kraji a sázení na medvědí zápasy nelegální, nicméně vodiče medvědů bylo možné vidět v ulicích tehdejšího Leningradu ještě před třiceti lety.
Svatý Sergej (obraz Michaila Nestorova vzniklý mezi lety 1892-1897)
Zatímco v Rusku byl medvěd vnímán buď jako hrozivé, mocné zvíře, nebo naopak jako milý, dobrácký tvor, na západě, především v devatenáctém století, byl tento vznešený symbol používán k provokaci. V dobovém tisku byl ruský medvěd prezentován jako neohrabaný, hřmotný velikán s brutální silou a bez rozumného uvažování. Co bylo Evropanům k smíchu, však v myslích obyčejných Rusů stále vzbuzovalo respekt. Medvěd byl málokdy nepřítel. Naopak, nejčastěji představoval dobrého souseda či ochránce. Mezi mnoho lidových pověr patřila ta, že 12. prosince se medvěd spící ve svém doupěti otočí na druhý bok a signalizuje tak příchod největších mrazů. Námořníci se střežili vypustit z úst slovo "medvěd", jelikož v tu ránu by se přihnala bouře. Vesničané nechávali vodit medvědy okolo domu a dvorků, aby zahnali zlé duchy. Ze stejného důvodu často visela medvědí hlava ve stájích. Horečkou sužovaný člověk se zajisté uzdravil, pokud jej položili tváří dolů a medvěd na něj položil packu. Lovci věřili, že souhvězdí Velké Medvědice je navede ke kořisti, jelikož zvířata se ukládají ke spánku pod jeho ochranou. Čím jasněji souhvězdí zářilo, tím měli medvědi hlubší spánek a klidnější rozpoložení. Medvěd je součástí mnoha národních ruských pohádek, ať již nese v nůšce na zádech malou Mášenku či jeho podobu za trest nese marnivý Ivánek.
Mášenka a medvěd (zdroj)
A tak medvěd přetrval dlouho poté, co Perun byl zapomenut. Do dnešního dne zůstává v podvědomí Rusů i ostatních národů, používán jako vlastenecký symbol nebo také provokace. Objevil se jako roztomilý, přátelský medvídek na Olympijských hrách v Moskvě v roce 1980. Po pádu Sovětského svazu byl navržen jako nový oficiální státní znak, ačkoliv nakonec byl tento nápad zavržen ve prospěch vzkříšení dvouhlavého carského orla. Na rozdíl od něj však medvěd nikdy nepadl. Zůstává silný.
