Smutná historická tečka

Napsal: PhDr. Josef Tomeš

V letošním roce si připomínáme 150. výročí založení Národních listů, nejstaršího českého politického deníku, který po osmdesát let představoval elitní tribunu české politické, kulturní i hospodářské žurnalistiky a důsledného mluvčího českých národních zájmů. V redakci se postupně vystřídaly mnohé novinářské i literární osobnosti, mimo jiné bratři Grégrové (zakladatelé listu), Karel Sladkovský, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Jakub Arbes, Josef Barák, Josef Holeček, Servác Heller, Karel Matěj Čapek-Chod, Karel Čapek, Viktor Dyk, František a Vladimír Sísovi, Miroslav Rutte, Růžena i Milena Jesenská, Miloslava Sísová a další. V dubnu 1941 nacističtí okupanti po mnoha „důrazných varováních“ a uvěznění šéfredaktora Vojtěcha Holečka tento vlastenecký list zastavili (mimochodem jako jediný český ústřední deník za celou dobu protektorátu); po vypuknutí Pražského povstání bylo jeho vydávání obnoveno, po jednom čísle však znovu zastaveno, tentokráte na zásah komunistů z České národní rady, pro něž představoval symbol meziválečné české nacionální pravice. Neúspěchem po letech skončily i pokusy o obnovení tohoto tradičního deníku po listopadu 1989, tentokrát především z ekonomických důvodů.

A tak poslední připomínkou někdejší legendy naší žurnalistiky zůstávalo její bývalé sídlo v Opletalově (kdysi Mariánské a poté Lützowově) třídě a v sousedním domě na rohu Václavského náměstí, kde po roce 1945 sídlily Zemědělské noviny a v letech 1990–91 obnovené Lidové noviny. Ale i tato komemorace se brzy stane minulostí, neboť uvedené objekty, ač rozhodně nejsou v havarijním stavu a dokonce jsou památkově chráněny, budou z rozhodnutí ministra kultury zbourány, aby zde mohl být vybudován komerční „multifunkční komplex“ pochybné estetické hodnoty. Trpkou pointou této smutné historie je skutečnost, že se tak děje s požehnáním ministra nejpravicovější strany současné pravicové vládní koalice, hlásící se k českým konzervativním tradicím. Alespoň je možno konfrontovat programové ideály s politickou, přesněji ekonomickou praxí této reprezentace, pokud se ovšem u pana ministra neprojevila recidiva jeho normalizační komunistické minulosti. Ministrovo rozhodnutí zůstavuje nebezpečný precedens, podle nějž se záhy můžeme dočkat demolice někdejší budovy Melantricha, hotelu Šroubek nebo i Ambassador…

Publikováno na stránkách revue Národní myšlenka