Trest za urážku hlavy státu aneb Zákon č. 50/1923
Díky tomu, že se v poslední době rozhořel spor o to, kdo a kdy by měl být trestán za urážku hlavy státu a také proto, že nemáme zákon, který by tento problém řešil, rozhodli jsme se zveřejnit část zákona č. 50/1923 Sb. - Zákon na ochranu republiky. Současná média a mnozí ústavní i neústavní činitelé se ohání tím, že zákon podobného ražení, tedy zákon, který by trestal slovní i fyzické napadání hlavy státu a dalších státních představitelů, je komunistickým přežitkem. Nevěříme, že náš malý a omezený mediální prostor dokáže změnit veřejné mínění, avšak alespoň věříme v to, že našim čtenářům dáváme další dílek do této mozaiky. Pro současnou dobu by jistě byly uplatnitelné paragrafy 9, 10 a 11 níže uvedeného zákona.
Všichni neustále voláme po politické etice. Voláme po slušnosti našich politiků a jejich vystupování... Jdeme jim příkladem?
Vykřikování a pískání při projevech bez toho, aby se dala šance na domluvení?
- Svůj nesouhlas přeci můžeme dát najevo až ve chvíli, kdy víme, o čem se hovořilo.
Házení vajíček a plesnivých potravin?
- Krom toho, že děláme svinčík, který poté neuklidíme. Musíme se opravdu snižovat na úroveň barbarů?
Nechceme moralizovat, avšak jednomu občas zůstává rozum stát, když se křičí "Politickou etiku a slušné chování!!!" a následně z ruky, která patří k těmto ústům, letí vajíčko na prezidenta a to za křiku, pískání a dalších zvuků, které tentýž jedinec vydává. K závěru jen malá řečnická otázka. Jak by za První republiky byly trestány současné útoky na hlavu státu? Při své odpovědi se prosím odprostěme od takových formulací, že současný prezident si to nezaslouží, nebo "to není můj prezident". Smiřme se s tím, že je zvolený a tudíž bychom jej měli, v rámci slušných občanských norem, respektovat.
50/1923 Sb.
ZÁKON
ze dne 19. března 1923
na ochranu republiky
HLAVA II.
Poškozování republiky a útoky na ústavní činitele.
§ 4
Prorada.
1. Zmocněnec republiky, který při jednání s cizí mocí poruší
své povinnosti, ač ví, že tím poškodí důležitý zájem republiky,
kdo zničí, odstraní, utají, poruší nebo padělá listiny nebo
jiné důkazy o právních poměrech republiky k jinému státu, ač ví,
že tím poškodí důležitý zájem republiky,
trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let a
spáchal-li čin v úmyslu, aby poškodil republiku, těžkým žalářem od
pěti do deseti let.
2. Spáchal-li viník čin z hrubé nedbalosti, trestá se za
přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
§ 5
Zrada státního tajemství.
1. Kdo vyzradí přímo nebo nepřímo cizí moci skutečnost,
opatření nebo předmět, jež vláda tají v takovém zájmu mají zůstati
utajeny před cizí mocí,
kdo vyzvídá takovou skutečnost, opatření nebo předmět, aby je
vyzradil přímo nebo nepřímo cizí moci,
trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let a
spáchal-li čin v úmyslu, aby poškodil republiku, těžkým žalářem od
pěti do deseti let.
2. Kdo hrubou nedbalostí způsobí, že taková skutečnost,
opatření nebo předmět se stanou nebo mohou se státi známými cizí
moci, ačkoli podle svého veřejného postavení je povinen uchovávati
je v tajnosti neb ačkoli mu taková povinnost byla výslovně uložena
hledíc na jeho služební nebo smluvní poměr, trestá se za přečin
vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
§ 6
Vojenská zrada.
1. Kdo za války opatřuje nepříteli nějaký prospěch nebo
způsobí škodu branné moci nebo vojenským podnikům republiky nebo
jejího spojence, příslušník republiky, který za války koná službu
v nepřátelském vojsku, trestá se za zločin těžkým žalářem od tří do pěti let, za
okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do dvaceti
let nebo na doživotí.
2. Stejně se trestá:
kdo vyzradí cizí moci nebo nepřímo skutečnost, že opatření
nebo předmět, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky,
kdo vyzvídá takovou skutečnost, opatření nebo předmět, aby je
vyzradil přímo nebo nepřímo cizí moci,
kdo za těmito účely s někým se spolčí nebo vejde ve styk
přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména
vojenskými nebo finančními.
3. Kdo vědomě ohrožuje obranu republiky tím, že vyzradí
osobně nepovolané skutečnost, opatření nebo předmět, jež mají
zůstati utajeny pro obranu republiky, nebo tím, že vyzvídá takovou
skutečnost, opatření nebo předmět, aby je vyzradil osobně
nepovolané, trestá se, není-li čin přísněji trestný, za zločin
žalářem od šesti měsíců do tří let.
4. Kdo hrubou nedbalostí způsobí, že taková skutečnost,
opatření nebo předmět se stanou nebo mohou se státi známými cizí
moci, ačkoli podle svého veřejného postavení je povinen uchovávati
je v tajnosti neb ačkoli mu taková povinnost byla výslovně uložena
hledíc na jeho služební nebo smluvní poměr, trestá se za přečin
vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
§ 7
Tresty za některé útoky na život ústavních činitelů.
1. Pokus zločinu vraždy (§ 134 zákona ze dne 27. května 1852,
č. 117 ř.z., § 278 zák. čl. V z r. 1878, a § 413 zákona ze dne 15.
ledna 1855, č. 19 ř. z.), zločin úmyslného zabití člověka (§ 279
zák. čl. V z r. 1878) i pokus tohoto zločinu trestá se těžkým
žalářem doživotním, byl-li spáchán na presidentu republiky nebo na
jeho náměstku.
2. Týmž trestem trestají se tyto činy, byly-li spáchány na
předsedovi vlády, členu vlády nebo členu zákonodárného sboru
u výkonu jich pravomoci nebo pro tento výkon nebo vůbec pro jejich
činnost v životě politickém, jakož i byly-li spáchány na guvernéru
Podkarpatské Rusi nebo na členu státního soudu u výkonu jejich
pravomoci nebo pro tento výkon.
3. Ustanovení čís. 1 a 2 vztahuje se také na činy, které byly
spáchány na bývalém presidentu republiky, jeho náměstku,
předsedovi vlády, členu vlády, guvernéru Podkarpatské Rusi a členu
státního soudu pro výkon jejich pravomoci, vyjma že tyto osoby
byly své hodnosti zbaveny v důsledku rozsudku senátu, rozsudku
trestního soudu nebo nálezu disciplinárního.
4. Trestem uvedeným pod čís. 1 se trestá, neustanovuje-li
platné právo trestu přísnějšího, ten, kdo spolupůsobí ke spáchání
nebo při spáchání vraždy nebo úmyslného zabití člověka za
okolností na osobách uvedených pod č. 1 až 3, a to i když čin
nebyl dokonán. Ukazuje-li menší míra na menší trestnost, je
trestem těžký žalář od deseti do dvaceti let. Této mírnější sazby
nelze však užíti na účastníka, je-li pachatelem osoba mladší
dvaceti let.
5. Doživotním těžkým žalářem trestá se také ten, kdo spáchal
některý z činů uvedených pod č. 4 v době mezi dokonaným osmnáctým
a dvacátým rokem svého věku nebo kdo v tomto věku spolupůsobil ke
spáchání nebo při spáchání takového činu, a to i když čin nebyl
dokonán. Ukazuje-li menší míra účasti osoby mladší dvaceti let na
menší trestnost, je trestem těžký žalář od pěti do dvaceti let.
§ 8
Tělesné poškození ústavních činitelů.
1. Kdo úmyslně poškodí na těle presidenta republiky nebo jeho
náměstka, kdo úmyslně poškodí na těle předsedu nebo člena vlády u
výkonu jich pravomoci nebo pro tento výkon nebo vůbec pro jejich činnost v politickém
životě, kdo úmyslně poškodí na těle předsedu zákonodárného sboru,
guvernéra Podkarpatské Rusi nebo člena státního soudu u výkonu
jich pravomoci nebo pro tento výkon,
trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let.
2. Způsobil-li vinník svým těžké poškození na těle nebo smrt
nebo nebezpečí takového výsledku, je trestem těžký žalář od pěti
do dvaceti let.
3. Měl-li vinník v případě čís. 1 nebo 2 úmysl způsobiti
poškození těžké, je trestem těžký žalář od pěti do dvaceti let nebo na doživotí.
4. Spáchal-li vinník čin dříve než dokonal dvacátý rok svého
věku, je v případě čís. 2 a 3 trestem těžký žalář od dvou do deseti let.
5. Těmito ustanoveními chráněny jsou také osoby uvedené v § 7, čís. 3.
§ 9
Spolčení k útokům na ústavní činitele.
Kdo se s někým spolčí k tomu konci, aby byl spáchán zločin
uvedený v § 7 nebo 8 neb aby takové činy byly páchány,
kdo vědomě podporuje jakýmkoliv způsobem takové spolčení nebo
jeho účastníky, trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let.
§ 10
Násilí proti ústavním činitelům neb osobování si jich moci.
1. Kdo užije násilí, aby působil v určitém směru na výkon
pravomoci presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného
sboru, jeho předsedy, předsednictva, výboru nebo komise, vlády,
předsedy nebo člena vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi neb aby
jim v takovém v takovém výkonu bránil nebo jej mařil,
kdo proti nim užije násilí za výkon jich pravomoci,
trestá se za zločin žalářem od jednoho do pěti let, za
okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let.
2. Kdo svépomocně sám nebo ve spojení s jinými si osobuje
pravomoc vyhrazenou presidentu republiky, zákonodárnému sboru,
vládě, guvernéru Podkarpatské Rusi, sboru vykonávajícímu trestní
soudnictví nebo veřejnou správu, trestá se zločin žalářem od šesti
měsíců do jednoho roku, za okolností zvláště přitěžujících těžkým
žalářem od jednoho do pěti let.
§ 11
Urážka presidenta republiky.
1. Kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo
jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným
hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch,
kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.
2. Dopustí-li se vinník činu veřejně nebo tváří v tvář
presidentu republiky (jeho náměstku) neb opětovně před dvěma nebo
více lidmi při různých příležitostech nebo ho tělesně ztýrá,
trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
3. Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.
§ 12
Nepřekážení nebo neoznámení trestných podniků.
1. Kdo opomine překaziti trestné činy uvedené v § 1, 2, 6 až
9, ačkoli tak mohl učiniti snadno a bez nebezpečí pro sebe a osobyblízké,
kdo se doví věrohodným způsobem, že se chystá takový zločinný
podnik nebo že byl spáchán čin uvedený v § 6, čís. 2 a 3 a opomine
to neodkladně oznámiti věrohodným způsobem úřadu neb ohroženému,
trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do jednoho roku.
2. Má-li vinník zvláštní povinnost čin překaziti neb oznámiti
nebo jednal-li v úmyslu pachatele podporovati, je trestem těžký
žalář od jednoho roku do pěti let.
3. Neoznámení není trestné, dověděl-li se vinník o podniku v
době, kdy již bylo od něho upuštěno, leč jde-li o vojenskou zradu podle § 6, čís. 2 a 3.
Převzato ze stránek: https://spcp.prf.cuni.cz/lex/50-23.htm
