Učebnice Novoslověnštiny

     Novoslověnština (mezislovanština, novoslovančina) je uměle vytvořená řeč, která má usnadnit komunikaci mezi slovanskými mluvčími. Mezi ně patří ruština, ukrajinština, rusínština, běloruština, polština, lužická srbština, čeština, slovenština, slovinština, chorvatština, bosenština, černohorština, srbština, makedonština, bulharština a mnohá další nářečí. Více než polovina Evropského kontinentu je osídlena slovansky mluvícími obyvateli. Na celém světě žije skoro 400 miliónů lidí majících slovanský původ. 
 

Evrospké země se slovanským jazykem jako úředním (z Wikimedia)



vstup do on-line učebnice

    Naše memorandum říká, že slovanské jazyky jsou relativně ucelená jazyková skupina. Znalost jednoho slovanského jazyka je mnohdy postačující k pochopení významu textu psaného v jiném slovanském jazyce. V průběhu dějin tato skutečnost inspirovala lidi, převážně lingvisty, k vytvoření univerzálního, všem Slovanům srozumitelného jazyka, mezi ně patří i slavná staroslověnština, kterou mají na svědomí Byzantští misionáři Bratři Konstanin (Cyril) a Metoděj ze Soluně, svatí patroni Evropy, stejně tak existují ještě desítky dalších projektů ze 16. století. To, co mají společné je, že jsou založeny na předpokladu, že slovanské jazyky si jsou dostatečně podobné na to, aby bylo vůbec možné dělat takový pomocný jazyk.

Konstrukce novoslověnštiny (mezislovanštiny) vychází ze shody tří principů:

1. Mít gramatiku a slovní zásobu co nejvíce podobnou moderním slovanským jazykům za účelem stvořit univerzální jazyk, kterému budou slovanští mluvčí rozumět bez předchozího učení.
    
2. Být snadno naučitelným jazykem pro ty, kteří jej chtějí aktivně užívat. Neslované ho mohou chápat jako vstupenku do velkého světa Slovanů. Věříme, že znalost NS (novoslověnského jazyka) může oběma, jak Slovanům, tak ne-Slovanům, pomoci pasivně rozumět ostatním slovanským řečem.
    
3. Novoslověnština pokračuje v tradici staroslověnštiny, která byla prvním psaným slovanským jazykem. Je známo, že byla v 9. století uměle vyvinuta dvěma věrozvěsty z Byzancie, svatými Kyrilem a Metodějem, normalizací tehdy existujících dialektů, nasledně do něj byla přeložena Bible a další církevní texty, jejichž účelem bylo christianizovat slovanské obyvatelstvo. Ve spoustě slovanských zemích používají pravoslavní a katolící staroslověnštinu dodnes. NS je modernější a jednodušší řeč než staroslověnština, ale pořád dostatečně staroslověnštině podobná.  

    Novoslověnština není jediným projektem svého druhu. V minulých dvou stoletích bylo navrženo mnoho podobných umělých jazyků. Největší pokrok v této věci uskutečnili kněz, lingvista Matija Majar Ziljski a český tlumočník, spisovatel Václav František Bambas, jejichž poznatky jsme použili. Také jsme se inspirovali rekonstrukcemi moderního srbského, českého, slovenského, arabského a hebrejského jazyka.


Proč potřebujeme umělý slovanský jazyk?

    Bereme na vědomí, že polovina (možná i více) Slovanů umí mluvit rusky. A pokud by byl ruský jazyk jednoduchý a srozumitelný i ostatním bez předchozího učení, naše snažení by nebylo potřeba. Bohužel tomu tak není. Ruština v pomyslném lingvistickém kruhu slovanských jazyků stojí někde na jeho okraji, neboť má specifickou abecedu, fonetiku, gramatiku a slovní zásobu, což ji činí hůře srozumitelnou pro ostatní Slovany. Podobné je to i u ostatních přírodních jazyků, které kandidují na post všeslovanské řeči (například polština).


Indoevropský jazykový strom (z Nature 449, 665-667, říjen 2007)

    Naší strategií je rozvíjet a rozšiřovat tento pomocný jazyk tak, aby mohl být přirozeně začleněn do sbírky slovanských jazyků jako nástroj, díky kterému bude umožněna mezinárodní komunikace bez nutného překladu do několika národních jazyků. 

    Rodilý slovanský mluvčí novoslověnštinu (mezislovanštinu) často vnímá jako staré, nebo vzdálené nářečí svého, či příbuzného jazyka. Lidé jsou většinou překvapeni, čemu všemu vlastně rozumí bez jakéhokoliv předchozího učení.