Život na mucholapce
Autor: Vladimír Soukup
Mám přítele, který občas přichází s podivnými nápady a nečiní mu potíže vymýšlet si stále nové. Jako onehdy předevčírem. Ale napřed snad bude dobré, abych uvedl atmosféru, v níž se nápad zrodil. Je zimní podvečer, sedíme v relativně útulné dvougarsonce, právě zapadá slunce, jeho šikmé paprsky osvětlují betonovou zeď protějšího paneláku a můj přítel nahlas uvažuje. Postrannímu pozorovateli by se až mohlo zdát, že nerozmlouvá se mnou, nýbrž sám se sebou…
„Vezmeme-li život od narození až do smrti jako zmítání se na mucholapce, můžeme být vlastně spokojeni, že máme možnost potěšit se ze sladké vůně mucholapky. Podmínkou ovšem je, abychom nevěděli (nebo nám nevadilo), že jsme jinak měli šanci žít mnohem déle a vidět miliónkrát víc.
Život na mucholapce má své zvláštnosti, svá kouzla s tajemstvími (sociolog by řekl: zákonitostmi), jejichž neznalost může nabízené radosti zbytečně ochudit. Příkladu moucha, která se příliš zmítá a vzpouzí, se má mnohem hůř a umře mnohem dřív, takže všechno její cukání je zhouby platné. Ba kdyby se nakrásně utrhla, což se podaří jen vzácně, má velkou šanci, že si beztak vzápětí sedne na další mucholapku, neboť všude kolem nás jsou samé mucholapky. Ale, i kdyby se z mucholapky šťastně dostala i podruhé, což je prakticky už zcela vyloučeno, chytne se na třetí. Kdyby takto člověk utekl třeba z deseti mucholapek – což na tom bude líp než ten, kdo prožil celý život na jedné? Vůbec ne. Unaví se víc a ke všemu ještě dostane mnohokrát zbytečně do sosáku.
Není-li tudíž mnohem lepší, než uzoufat se nad faktem mucholapkové existence, raději přijmout statečně svůj úděl a vzít si z pobytu na mucholapce co možná nejvíce příjemného?
A tak zbývá už jen položit si otázku, není-li vůbec nejrozumnější rovnou si na prahu života nějakou tu slušnou mucholapku najít a trvale se na ní usadit? Zní to nejspíš absurdně, ale pouze na první pohled a jen pro povrchní soud. Ve skutečnosti jsou zde lecjaké další výhody, kromě již uvedených, z nichž nejzávažnější je ta, že na mucholapce je moucha ušetřena náhlé a nečekané smrti. Moucha volná může být v následující minutě zabita volským ocasem, plácačkou na mouchy, může spadnout do něčí horké polévky (či kaše), být sežrána zaživa pavoukem, zatímco moucha na mucholapce je fair play hájena.
Výjimka, že by ji na mucholapce zastihla ještě před sladkým koncem násilná smrt, je stejně málo pravděpodobná, jako možnost, že člověk na zemi zahyne v důsledku globálního jaderného konfliktu.
Mohl by ovšem shořet dům, ve kterém si moucha svou mucholapku vybrala, což by jistě bylo i pro ni značně nemilé. Připoutanost k mucholapce by se jí stala osudnou. Jenže, hoří-li dům, hynou všechny mouchy, které v domě žijí, nejen ty na mucholapkách. Ostatně to je případ ještě méně pravděpodobný než předchozí, asi jako možnost, že lidstvo i s celou Zemí zahyne v důsledku kosmické přírodní katastrofy.
Zkrátka, život na mucholapce plyne rovnoměrněji, je harmonický, prost nečekaných zvratů a těžkých zklamání. Vše tedy mluví pro to, aby se moucha na mucholapce nevzpouzela, nýbrž byla na ní dokonale šťastná A nejen to: aby se svému osudu nevyhýbala, nýbrž sama se po nějaké útulné mucholapce co nejdříve poohlédla a usadila se na ní v zájmu maximálně možného bezpečí a trvalé pohody své muší existence. Čím dřív tak učiní, tím líp.“
… Můj přítel skončil své podivné vyprávění, mezitím zhaslo slunce, do pokoje se přikradl soumrak, pevné obrysy předmětů se zvolna vytrácely, až se rozplynuly docela. V protějším paneláku, který mi večer nahrazuje nebe, začaly se zažehovat první hvězdy, chtěl jsem říci okna…
Seděli jsme mlčky a v té neurčitosti, která nás obklopovala, zmocnil se mne pojednou nevyslovitelný stesk. Vstal jsem, sáhl jsem na vypínač a rozsvítil jsem hvězdu lidem odnaproti.
A tu mne náhle osvítila ta bláznivá myšlenka z jiné dimenze: není-li naše Zeměkoule, z níž nemáme prakticky žádnou možnost úniku, právě ona sladká mucholapka, kterou jsme si sice sami nezvolili, ale na níž jsme si za ty milióny let už tak dokonale zvykli, že bychom ji ani „za nic na světě“ nevyměnili? Toť otázka…
