28. říjen. Ať žije naše Česká republika!
„Abychom, až hodina rozhodná udeří, dovedli bojovati i umříti pro přesvědčení své.“
Dr. František Ladislav Rieger
Dvacátý osmý říjen léta Páně tisíc devět set osmnáct. Přeslavný den, na kterýž s upřímnou nadějí v srdcích úpěnlivě čekaly celé generace Čechů, Moravanů a Slezanů. Po staletích útlaku, poroby a ponížení se národ dočkal naplnění své odvěké touhy.
Nesmíme však zapomenout, že skutek vyhlášení a reálného nabytí nezávislosti nepřišel sám od sebe. Byl vyvrcholením tvrdé a úmorné práce politické, kulturní, společenské, vzdělávací. Vyvrcholením práce velkých mužů národa a stejně tak práce dnes dávno zapomenutých vlastenců v městech, městečkách a vesnicích ve všech koutech naší české vlasti. A v neposlední řadě byl zaplacen hrdinnými činy a krví našich bratrů legionářů. Krví a životy tátů od rodin, synů českých matek. Statečných bojovníků, jejichž odhodlání bylo mocnější než početná přesila. Bojovníků, kteří často raněni umírali s úsměvy na rtech a štěstím v srdcích, že přinesli své matce Čechii volnost a svobodu.
A to je ten odkaz do dnešních dnů. To je paměť národa, kterou je nutné udržovat a předávat dál. Nebojme se nepochopení, ignorujme opovržení, nehledejme vděk, nenechme se ukolébat zrádci. A neprodejme úděl za čočovici, jak napsal Viktory Dyk. Vystupme s pravdou třeba proti všem. Buďme hrdi na své Češství! Ať žije naše Česká republika!
Radim Panenka, 28. října 2011, dvacet minut po půlnoci
Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu.