Další obří manipulace České televize. Nesmysly o Srebrenickém masakru a osmi tisíci mrtvých byly dávno vyvráceny
Autor: Radim Panenka
Česká televize, která za svoji existenci vděčí všem poctivě platícím občanům, zase předvedla své propagandistické „umění“. Ve čtvrtek 11. července na svém zpravodajském kanálu ČT24 každou půlhodinu protahovala zprávu o výročí „Srebrenického masakru“, při kterém podle výkladu naší veřejnoprávní televize bylo bosensko-srbskou armádou 11. července 1995 zavražděno osm tisíc muslimských mužů a chlapců.
Aby zpráva měla tu správnou „šťávu“, jako odborník se k věci vyjadřoval přední český balkanolog-manipulátor Matyáš Zrno, přezdívaný srbožrout. Ten také poměrně krátkou dobu působí v nyní Babišových Lidových novinách.
Nejdříve k Zrnovi. Není to žádný odborník, ale proškolený lhář. Jeho hlavní učebnicí patrně byl (soudě dle výsledků jeho práce) životopis a deníky propagandisty Josepha Goebbelse. Zrno je protisrbský štváč, který se kvůli své špinavé práci za všech okolností spojí s kýmkoli. Navíc je známým činovníkem proamerického Občanského institutu, který patrně (alespoň podle jeho činnosti a výstupů) od Američanů přijímá i peníze. Matyáš Zrno využije každou příležitost pro šíření protisrbských lží. Většinou však nejde o žádné jeho originální výmysly, jen přebírá západní manipulace.
Pěknou ukázkou jeho „práce“ je vystoupení opět na ČT24 těsně po smrti (či zavraždění) exprezidenta Jugoslávie Slobodana Miloševiće. Moderátor se tehdy Zrna zeptal, proč proces s Miloševićem trval tak dlouho. Srbožrout to zdůvodnil tím, že exprezident proces záměrně protahoval a zdržoval. Vedle něho však vystoupil i Jiří Dienstbier starší, který na Balkánu během probíhajícího konfliktu působil jako zvláštní zpravodaj OSN. Dienstbier na stejnou otázku, tedy proč Miloševićův proces trval tak dlouho, odpověděl jednoduše: Haagský tribunál neměl důkazy. To odpovídalo skutečnosti. Nikoli nesmyslné pseudovýklady Matyáše Zrna. O tom jsem psal i ve své, nedávno vydané, knize Justiční tyranie uprostřed Evropy, která podrobně rozebírá šokující činnost tribunálu pro bývalou Jugoslávii v Haagu.
Ale zpět k připomínce „masakru“ v Srebrenici výkladem České televize. Oficiózní tvrzení o údajném řeznickém činu bosenských Srbů, který měl být údajně proveden na rozkaz prezidenta Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině Dr. Radovana Karadžiće a za vedení šéfa armády RS generála Ratka Mladiće, stojí na vodě. Nic takového se nikdy nestalo. Jsou to pouhá bezcenná tvrzení, pro jejichž podložení neexistuje ani jeden jediný důkaz. Prezident Karadžić naopak během války vydával striktní rozkazy, aby bylo s civilisty zacházeno podle mezinárodního humanitárního práva. Stejně humanitární přístupy k civilistům měl i generál Mladić. Česká televize, stejně jako značná část jiných médií v jiné době, odvysílala vymyšlené pohádky. Nesmysly o osmi tisíci zabitých jsou ve skutečnosti založeny na jednom seznamu pohřešovaných, nikoli mrtvých. Stejně tak zajímavé je, že více než tři tisíce z oněch údajně zabitých se rok po své smrti objevilo v Bosně u voleb.
Jak doložil ředitel Institutu pro výzkum srbského utrpení ve 20. století Dr. Milivoje Ivanišević, řada mrtvých těl, která jsou vydávána za muslimské oběti „Srebrenického masakru“, byla v jiném stavu rozkladu a v červenci 1995 ti lidé tedy byli dávno mrtví. Ivanišević také uvádí zjištění, že některá těla byla identifikována jako srbská. Opět to tedy nejsou oběti tohoto „masakru“. Skutečně prokázaných obětí je něco přes čtyři sta, přičemž viníci byli od začátku známí, ale OSN, potažmo tribunál v Haagu (ICTY) o ně neprojevil zájem. Proč asi? Proč takzvaný soud ignoruje důkazy o skutečných vinících a vede vylhané procesy s těmi, kteří nikdy nic takového nespáchali a nenařídili? Nebo proč došlo v Haagu k osvobození velitele 28. muslimské divize bosensko-hercegovské armády Nasera Oriće, který se ke svým zločinům přiznával západním novinářům a promítal jim na videu zrůdnosti, které muslimské armády pod jeho velením prováděla na srbských civilistech? Otázek je mnoho. Odpovědi si můžeme jen domyslet. Zásadní je však to, abychom u toho začali myslet. Všechno, co nám říkají v televizi, skutečně není pravda. Mnozí z nás to ví nebo si to myslí, často to však během onoho sledování televize nepromítají do praxe.
Psáno pro EUserver.cz, vyšlo také na www.kosovoonline.cz
