Slavný Emir Kusturica o tom, co ničí dnešní svět a proč se stáváme ovladatelným stádem

Proč se ve své tvorbě vždy snažíte říkat lidem pravdu, i když někdy nepříjemnou?

Zpočátku jsem natáčel filmy tak, abych se nemusel stydět před rodiči, přáteli a učiteli. Nikdy jsem nemyslel na to, že dostanu za to Oskara nebo Palmovou větev v Cannes. Prostě jsem dělal dobré filmy pro lidi. Jsem přesvědčen, že kdybych si hned na začátku své filmařské kariéry vytýčil úkol natočit film, který ihned dostane všechna myslitelná vyznamenání, nedosáhl bych v životě nic. Měl jsem mravní zásady, stanovil jsem si úkol říkat lidem pravdu. Proto mne nyní lidé v celém světě znají a sledují moje filmy. Lidský život, civilizace nemohou se rozvíjet bez velkých myšlenek. Byt, auto, peníze a pohodlný život – to jsou věci zcela dobré. Stávají se falešnými v případě, když se mění v životní cíl. Každý z nás musí mít životní cíl. Když se ale věci stávají hlavním smyslem života a hlavním životním cílem, nic z toho nevychází. Takto ničeho nedosáhneš. Musí být hlavní myšlenka, hlavní cíl, který nás vede životem, vede nás duchovně. Je nutno stanovit si úkol a zvolit si vlastní cestu. Jen tehdy můžeme dostat to, co si přejeme. Myšlenka sama nás přivede k výsledkům. Bohatý člověk může být dobrý. Když si ale celý svůj život zařizuje tak, aby se stal bohatým, pak bude jeho život nesmyslný. Všechno, co má duchovní myšlenku, napomáhá tomu, že člověk jednou dosáhne svého kladného cíle. Dáme-li všechno vzhůru nohama, jen těžko dosáhneme něčeho dobrého.

Moderní technologie a Internet stále více člověka připoutávají. Každý z nás je pod kontrolou „velkého bratra“, i když si to často neuvědomujeme. Copak se měníme v roboty, kteří v konečném důsledku ztratí svou duchovnost a individualitu?

Svět nyní zaplavili hi-tech pohané. Toto pohanství člověku neprospívá. Žije pod neustálou technologickou kontrolou. Kontroluje se jeho mozek a všechny části těla. Všechno, co se s námi děje, je přístupno novým technologiím. Nemůžeme však tvrdit, že nynější člověk je lepší, než byl v době Renesance. Nemůžeme říci, že člověk z doby průmyslových revolucí byl lepší nebo horší než nynější hi-tech lidé. Současní lidé ale zůstali bez duchovního orientačního bodu. Zůstaly jim nepříliš dobré záměry, chtějí dominovat jiným a zotročovat lidi. Co dává Bůh člověku? Dává mu jedinečnost, která se v současném světě nivelizuje. Člověk je rozdělen nikoli na dvě části, ale na několik.

Hi-tech člověk je nyní stále více nakloněný biologickému, a ne duchovnímu životu. Zajímají ho jen materiální hodnoty, je pohanem technologií. A tento pohan dnes stojí proti božskému člověku, o němž říkal Dostojevskij. Američané uskutečnili velmi zajímavý výzkum. Vybírali nejlepšího spisovatele všech dob a národů. Na první místo se dostal Lev Tolstoj. Dostojevskij na jejich seznamu vůbec není. Vadí jim hluboký pohled Fjodora Michajloviče do lidské duše. Nechci říci nic špatného o Tolstém, u Dostojevského si však objevujeme duši člověka a jeho nevyčerpatelné možnosti. Hovoří s námi i dnes současným jazykem, který každý z nás potřebuje. Vyzývá k duchovnosti. Současný hi-tech pohan jim vyhovuje více, je to konzument a neklade žádné otázky. Ztrácí svou individualitu a stává se součástí ovladatelného davu. Nemá duši. Dnes se mění většina jak Srbů, tak i Rusů v hi-tech pohany. Nápodobování západních kulturních vzorů, ne zrovna nejlepších. Je tam také hodně zajímavého, mládež si ale volí to nejhorší – pohanství hi-techu. Doufám, že také na Západě dojde k velkým změnám, bez duchovnosti se přece žít nedá.

Často navštěvujete Rusko, máte tu hodně přátel. Co mají společného Srbové a Rusové? A proč ve 20. století zažily obě naše země tak mnoho lidských tragedií? Za co byla nám taková utrpení?

Národy našich zemí zažily mnoho tragedií. Rusko je země, do níž se vždy snažili dostat všichni dobyvatelé, Napoleonem počínaje a konče Hitlerem. Váš stát s jeho obrovským územím a přírodními zdroji byl vždy třešinkou na dortu pro všechny válečníky. Utrpení národů Ruska je velkou historickou záhadou. Musel ruský lid takto trpět? Opravdu zažil tolik, kolik nezažily žádné jiné národy na zeměkouli. Srbsko také zažilo mnoho lidských tragedií. Ztratili jsme dvě třetiny práceschopného obyvatelstva. Nebýt První světové války, bylo by nás v Srbsku teď 40 milionů lidí, a ne 9. Historické okolnosti nás stále zatahují do těchto lidských tragedií a válek.

V době Druhé světové války se dostala Jugoslávie do historické léčky. Využila toho Velká Británie. Srbové vycházeli do ulic a protestovali proti Hitlerovi, Churchill dal všem Evropanům povel bojovat proti fašistům a bránit Hitlerovi v dobytí Evropy. Uposlechli jsme ho, a 27. března 1941 vyšli lidé do ulic. To všechno zorganizovaly britské zvláštní služby, které plnily Churchillovy pokyny. Poté dal Hitler rozkaz bombardovat Jugoslávii. Pořád nás někdo bombarduje: spojenci v protihitlerovské koalici v r. 1944, a země NATO v r. 1999.

Svět je takový, že má stále zájem na válkách. Nehledě na to, že v literatuře se války odsuzují a proti válkám vystupuje většina lidí, změnil se současné války ve výnosný byznys. To je věčný podnik, který vydělává na lidském neštěstí. A hlavní pokrytectví současného světa spočívá v tom, že ti, kdo organizují války, financují současně také protiválečná hnutí. Osud lidstva je zapleten do tuhého uzlu, který se nedá rozmotat: od války k zisku a od zisku zase k nové válce. Takto se dělají kapitály a obrovské majetky. Současné války se vedou pod heslem „Demokracie a humánnost“. Válka, v jejímž důsledku jsme ztratili Kosovo, se jmenovala „Milosrdný anděl“. A nikdo neklade tu hlavní otázku – proč? Ve Vietnamu zahynulo 4,5 milionu lidí, v Iráku už je milion mrtvých, v Afghánistánu hynou lidé denně, a nikdy nebudeme znát skutečná čísla. To svědčí o tom, že kapitalismus je hlavím vojenským podnikem. Kdyby anděl sestoupil s nebes a řekl Bushovi, že války už nikdy nebudou, přišli by všichni o práci. Války podněcují nové technologie a nutí lidi postupovat vpřed. Jsem proti válce, je to ale součást lidských dějin a jejich tragického vývoje.

Vyšlo na czech.ruvr.ru